STANOVISKO EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY

ze dne 5. října 2010

ke dvěma návrhům nařízení o profesionální přeshraniční silniční přepravě eurohotovosti mezi členskými státy eurozóny

(CON/2010/72)

2010/C 278/01

Úvod a právní základ

Evropská centrální banka (ECB) obdržela dne 6. září 2010 žádost Evropského parlamentu o stanovisko k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o profesionální přeshraniční silniční přepravě eurohotovosti mezi členskými státy eurozóny (1) (dále jen „navrhované nařízení“). ECB rovněž obdržela dne 20. září 2010 žádost Rady Evropské unie o stanovisko k navrhovanému nařízení. Dne 27. září 2010 obdržela ECB žádost Rady Evropské unie o stanovisko k návrhu nařízení Rady o rozšíření oblasti působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. xx/yy o profesionální přeshraniční silniční přepravě eurohotovosti mezi členskými státy eurozóny (2) (dále jen „navrhované rozšiřující nařízení“) (společně dále jen „navrhovaná nařízení“).

Pravomoc ECB zaujmout stanovisko je založena na čl. 127 odst. 4 a čl. 282 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie, jelikož navrhovaná nařízení obsahují ustanovení o přeshraniční přepravě eurobankovek a Rada guvernérů ECB má výlučné právo povolovat vydávání eurobankovek. V souladu s čl. 17.5 první větou jednacího řádu Evropské centrální banky přijala toto stanovisko Rada guvernérů.

Obecné připomínky

Navrhovaná nařízení povedou k maximalizaci výhod vzdáleného přístupu k hotovostním službám národních centrálních bank tím, že v nejvyšší možné míře uvolní oběh a přepravu eurobankovek a euromincí mezi členskými státy eurozóny. To je důležité, neboť pouze eurobankovky a euromince mají v eurozóně status zákonného platidla (3).

Koncept zákonného platidla má zvláštní význam rovněž v souvislosti s použitím „inteligentního systému neutralizace bankovek“, jak jej definuje navrhované nařízení. ECB jako instituce, která má výlučné právo povolovat vydávání eurobankovek jako zákonného platidla, poznamenává, že „neutralizované“ eurobankovky si uchovávají svůj status zákonného platidla a že Komise tuto skutečnost již dříve akceptovala (4).

Pokud jde o navrhované rozšiřující nařízení, jež se týká členských států, které nejsou členy eurozóny, podporuje ECB pokračování v praxi, která byla zavedena již před vstupem Smlouvy v platnost (5). To konkrétně znamená, že působnost všech ustanovení navrhovaného nařízení by měla být rozšířena i na tyto členské státy. Členské státy, které nejsou členy eurozóny, nemohou být „členskými státy původu“ ani „hostitelskými členskými státy“ ve smyslu navrhovaného nařízení. Měly by však přicházet v úvahu jako možné „členské státy tranzitu“. Pokud by tomu totiž tak nebylo, vedlo by to k neodůvodněné diskriminaci těch členských států eurozóny, které jsou přístupné pouze po silnicích, jež vedou přes členské státy, které nejsou členy eurozóny.

Tam, kde ECB doporučuje změnu navrhovaných nařízení, jsou v příloze uvedeny konkrétní pozměňovací návrhy spolu s příslušným odůvodněním.

(1)  KOM(2010) 377 v konečném znění.

(2)  KOM(2010) 376 v konečném znění.

(3)  Viz třetí věta čl. 128 odst. 1 Smlouvy.

(4)  Doporučení Komise ze dne 22. března 2010 o rozsahu působnosti a účincích eurobankovek a euromincí jako zákonného platidla (Úř. věst. L 83, 30.3.2010, s. 70).

(5)  Viz stanovisko ECB CON/2006/35 ze dne 5. července 2006 na žádost Rady Evropské unie ke dvěma navrhovaným rozhodnutím Rady o programu výměny, pomoci a odborného vzdělávání za účelem ochrany eura proti padělání (program Pericles), (Úř. věst. C 163, 14.7.2006, s. 7).