Shrnutí

Očekává se, že hospodářský růst zůstane v příštích třech letech silný, i když v blízké budoucnosti dojde k určitému nepříznivému vývoji.^[1] Prudce rostoucí míra nákazy koronavirem (COVID-19) v několika zemích eurozóny vedla k obnově omezení a zvýšené nejistotě ohledně doby trvání pandemie. K této nejistotě přispěl vznik varianty omikron^[2] Kromě toho zesílily i výpadky dodávek. Nyní se očekává, že budou trvat déle, postupně se budou rozptylovat až od druhého čtvrtletí roku 2022 a zcela vymizí do roku 2023. Podle nynějších předpokladů převýší reálný HDP svou předkrizovou úroveň v prvním čtvrtletí roku 2022 – o čtvrtletí později, než se očekávalo v projekcích ze září 2021. Nicméně vzhledem k tomu, že se překážky v dodávkách ve světě zmírňují, protiepidemická omezení se rozvolňují, související nejistota se snižuje a vysoká míra inflace klesá, očekává se, že hospodářský růst od poloviny roku 2022 znovu získá na dynamice, a to bez ohledu na méně podpůrné nastavení fiskální politiky a vyšší očekávání tržních úrokových sazeb. Hlavní hnací silou hospodářského růstu bude i nadále soukromá spotřeba, která bude těžit z oživení reálného disponibilního důchodu, určitého uvolnění nahromaděných úspor a silného trhu práce, přičemž míra nezaměstnanosti bude na konci horizontu projekcí nižší než kdykoli od vzniku eurozóny v roce 1999. Ve srovnání s projekcemi ze září 2021 vedly celosvětové výrazné problémy v dodávkách a přísnější protipandemická omezení k revizi růstu v krátkodobém horizontu směrem dolů. Postupné rozptýlení nepříznivých faktorů by zároveň mělo podpořit výraznější oživení od druhého čtvrtletí roku 2022, což do konce roku 2022 povede k růstu reálného HDP nad úroveň předpokládanou v projekcích ze září 2021, přičemž přenosové efekty vedou k výrazné revizi ročního růstu v roce 2023 směrem nahoru.

Očekává se, že inflace bude vyšší déle, do konce roku 2022 by však měla mírně klesnout pod 2 % a v letech 2023 a 2024 dosáhnout 1,8 %. Cenové tlaky v posledních měsících výrazně vzrostly a očekává se, že inflace dosáhne vrcholu ve čtvrtém čtvrtletí roku 2021. Ačkoli jsou tyto tlaky výrazně silnější, než se dříve očekávalo, jsou stále z velké části hodnoceny jako dočasné, což odráží prudký nárůst cen energií i mezinárodní a domácí nesoulad mezi poptávkou a nabídkou v době, kdy se ekonomiky znovu otevírají. Očekává se, že inflace ve složce energií zůstane v roce 2022 v průměru zvýšená, ale v průběhu roku se prudce zmírní, neboť vliv srovnávací základny na snížení inflace bude posílen předpokládaným poklesem cen ropy, plynu a elektřiny. V letech 2023 a 2024 bude očekávaný příspěvek složky energií k inflaci nízký. Inflace měřená HICP bez zahrnutí energií a potravin by měla v průběhu roku 2022 klesat s tím, jak se postupně zmírní překážky v oblasti dodávek. Poté se očekává, že bude postupně růst, i když stále zůstane pod 2 %, neboť s pokračujícím hospodářským oživením budou nevyužité kapacity absorbovány a zvýší se náklady práce, což bude navíc podpořeno vyššími inflačními očekáváními. Ve srovnání s projekcemi ze září 2021 byla celková inflace revidována výrazně směrem nahoru, zejména pro rok 2022. Do této revize se promítají nedávné překvapivé údaje, větší přímé i nepřímé proinflační vlivy vyvolané vyššími cenami energetických komodit, oslabení směnného kurzu eura, déletrvající proinflační tlaky v důsledku přerušení dodávek a výrazný růst mezd.

1 Reálná ekonomika

Růst reálného HDP zůstal ve třetím čtvrtletí roku 2021 silný a blížil se tempu předpokládanému v projekcích ze září 2021. Pokračující oživení růstu bylo zapříčiněno především domácí poptávkou, a to zejména po spotřebitelských službách, v důsledku vysoké proočkovanosti, souvisejících slabších obav z nákazy a zmírnění protiepidemických omezení. Podpořil jej i růst reálného disponibilního důchodu a výrazný pokles míry úspor. Ve třetím čtvrtletí byl růst způsobený službami převážen rostoucím významem výpadků dodávek, které omezují průmyslovou činnost.

Očekává se, že růst reálného HDP bude v blízké budoucnosti slabý, neboť se zpřísňují protiepidemická opatření a výpadky dodávek zesilují (graf 1). Obnovené zesílení pandemie COVID-19 vedlo od začátku čtvrtého čtvrtletí roku 2021 ke zpřísnění omezení a v posledních měsících i ke snížení mobility. Očekává se, že přísnější omezení budou zachována i po skončení roku. Od druhého čtvrtletí roku 2022 by se mobilita měla postupně vracet na úroveň před pandemií, neboť se předpokládá, že pandemie v eurozóně oslabí. Významné zmírnění hospodářského růstu na přelomu roku potvrzují dostupné údaje i výsledky průzkumů. Například maloobchodní prodej byl v říjnu o pouhé 0,2 % vyšší než ve třetím čtvrtletí a složený index nákupních manažerů (PMI) byl v říjnu a listopadu v průměru výrazně nižší než jeho průměrná úroveň ve třetím čtvrtletí. Současně až do listopadu přetrvávaly problémy s dodávkami pro výrobu a dodací lhůty dodavatelů se nadále prodlužovaly, jak ukazuje i příslušný index PMI. Růst reálného HDP byl proto pro poslední čtvrtletí roku 2021 a první čtvrtletí roku 2022 výrazně revidován směrem dolů. Důvodem této revize jsou přísnější protiepidemická omezení ve srovnání s předpoklady uvedenými v projekcích ze září 2021, zaváděná kvůli rozšíření varianty delta v mnoha zemích a v menší míře i kvůli obavám ohledně varianty omikron, jakož i negativní faktory způsobené překážkami v dodávkách.

Průmyslová výroba a obchod se zbožím v eurozóně byl v průběhu roku 2021 významně omezován výpadky dodávek ve světě, u nichž se očekává, že budou trvat déle.^[3] Vzhledem k tomu, že hospodářské oživení na jaře a v létě 2021 posílilo, globální problémy v dopravě a nedostatek vstupů bránily podnikům v eurozóně zvyšovat výrobu v souladu s rychlým růstem poptávky po průmyslovém zboží. Celosvětová nerovnováha mezi silnou poptávkou a nedostatečnou nabídkou se prohloubila více, než se předpokládalo, a postihla více zemí a odvětví (viz také box 2). Nedostatek materiálu a zařízení obvykle více postihuje země s větším podílem sektorů, které jsou více zapojeny do globálních hodnotových řetězců. Nyní se očekává, že problémy s dodávkami budou trvat déle, než se předpokládalo v zářijových projekcích, postupně budou ustupovat až od druhého čtvrtletí roku 2022 a zcela vymizí do roku 2023. Tento vývoj je v souladu s nedávnými výsledky průzkumů, které naznačují, že dopad výpadků dodávek by mohl trvat i v podstatné části roku 2022.

Očekává se, že po krátkodobém oslabení hospodářský růst od druhého čtvrtletí roku 2022 výrazně zrychlí a v letech 2023–2024 zpomalí směrem k historickým průměrným tempům. Očekávané oživení v delším než krátkodobém horizontu je založeno na předpokladu postupného úspěšného boje s pandemií COVID-19 a zmírnění jejího hospodářského dopadu, což by mělo snížit související nejistotu a posílit důvěru. Dále je založeno na postupném odeznění výpadků dodávek od druhého čtvrtletí roku 2022, pokračování příznivých podmínek financování, určitém poklesu vysoké míry nahromaděných úspor a pokračování hospodářského oživení ve světě. Očekává se, že v letech 2023–2024 se růst reálného HDP vrátí k mírnějším tempům. Ačkoli program Next Generation EU (NGEU) by měl v některých zemích zvýšit investice, příspěvek ostatních fiskálních politik by měl oproti roku 2021 klesat, přestože je poněkud výraznější, než předpokládaly projekce ze září 2021. Reálný HDP by měl podle očekávání převýšit svou předkrizovou úroveň v prvním čtvrtletí roku 2022 – tedy o čtvrtletí později, než se očekávalo v projekcích ze září 2021. Revize růstu směrem nahoru od druhého čtvrtletí roku 2022 však posouvá HDP do konce roku 2022 nad úroveň předpokládanou v zářijových projekcích a jen mírně pod úroveň očekávanou v předkrizových projekcích (graf 2).

Očekává se, že soukromá spotřeba v horizontu projekcí výrazně poroste, a to navzdory pravděpodobnému zpomalení v blízkém horizontu. Soukromá spotřeba se ve druhém a třetím čtvrtletí roku 2021 zotavila výrazněji, než se očekávalo, přestože se ve třetím čtvrtletí stále nacházela 2,4 % pod úrovní před pandemií. Překvapivě vyšší hodnota do značné míry odrážela o něco rychlejší pokles míry úspor domácností, než se čekalo. Růst disponibilního důchodu domácností byl i nadále poháněn především odměnami za práci, což mívá za následek relativně vysoký mezní sklon ke spotřebě. Očekává se, že růst soukromé spotřeby v blízkém horizontu prudce klesne, neboť se zpřísňují pandemická omezení a vysoké ceny energií snižují kupní sílu domácností. Odhlédneme-li od krátkodobého vývoje, pak se vzhledem k předpokládanému dalšímu vývoji zdravotní krize v roce 2022 očekává, že se růst soukromé spotřeby ve druhém čtvrtletí roku 2022 znatelně zvýší a ve třetím čtvrtletí překročí předkrizovou úroveň. V roce 2023 by měl i nadále převyšovat tempo růstu reálných příjmů, neboť očekávané rozptýlení nejistoty umožní určité uvolnění nashromážděných nadměrných úspor. V roce 2024 se předpokládá, že se dynamika spotřeby i míra úspor budou nacházet blízko svého historického průměru.

Po mírném poklesu v krátkodobém horizontu se očekává, že se reálný disponibilní důchod začne opět zvyšovat, což bude podpořeno oživením mzdových příjmů. Po kladném tempu růstu ve druhém a třetím čtvrtletí roku 2021 bude reálný disponibilní důchod v důsledku výrazného růstu inflace pravděpodobně na přelomu roku klesat. Poté by měl vzrůst, což bude odrážet oživení mzdových příjmů při postupujícím hospodářském oživení. Naproti tomu čisté fiskální transfery budou po výrazném pozitivním příspěvku v roce 2020 růst příjmů od roku 2021 tlumit, a to i navzdory novým opatřením, která mají kompenzovat dopad vysokých cen energie, neboť se sníží počet osob účastnících se programů na zachování pracovních míst a budou ukončena i další dočasná fiskální opatření související s pandemií.

Očekává se, že míra úspor domácností klesne pod úroveň před krizí, než se ke konci horizontu projekcí stabilizuje. Po nedávném prudkém propadu se očekává, že míra úspor bude v průběhu roku 2022 dále klesat. Tento pokles bude způsoben snižujícími se nucenými úsporami při vysoké míře proočkovanosti a předpokládaném uvolnění omezení souvisejících s pandemií po zimním období, jakož i snížením opatrnostních úspor v důsledku zlepšení na trzích práce a slábnoucí nejistoty. Po poklesu pod předkrizovou úroveň v průběhu roku 2022 se očekává, že bude míra úspor nadále klesat až do poloviny roku 2023 a poté se v roce 2024 stabilizuje blízko svého historického průměru. Toto dočasné podkročení úrovně je odrazem určitého uvolnění nadměrných úspor domácností nashromážděných od začátku pandemie, které podporuje výrazný růst spotřeby. Tento účinek je však oslabován koncentrací nadměrných úspor v bohatších a starších domácnostech s nižším sklonem ke spotřebě.^[4]

Očekává se, že dynamika investic do bydlení během horizontu projekcí oslabí. Investice do bydlení ve třetím čtvrtletí roku 2021 poněkud klesly, a to zejména v důsledku omezení na straně nabídky. Navzdory přetrvávajícím výpadkům dodávek a nejistotě související se zhoršující se pandemickou situací by měla k oživení investic do bydlení ve čtvrtém čtvrtletí roku 2021 přispět odolná poptávka podporovaná příznivými podmínkami financování. Následně by měla pokračující podpora pramenit z pozitivních Tobinových Q efektů, rostoucího disponibilního důchodu, zvyšující se důvěry spotřebitelů a velkého objemu nahromaděných úspor. Očekává se, že se investice do bydlení vrátí na předkrizovou trajektorii do konce roku 2022 a po zbývající část horizontu projekcí se jejich dynamika vrátí na běžnou úroveň.

Podnikatelské investice by se měly v horizontu projekcí výrazně zotavit, přičemž jejich podíl na reálném HDP bude růst. Předpokládá se, že oživení podnikatelských investic, k němuž došlo v první polovině roku 2021, ve druhé polovině roku 2021 dočasně zpomalí v důsledku překážek na straně nabídky. Následně by se měly vlivem postupného snižování těchto překážek, oživení celosvětové a domácí poptávky a zlepšení růstu zisku opět zotavit, což bude navíc podpořeno příznivými podmínkami financování a pozitivním dopadem programu NGEU. Očekává se, že k dalšímu oživení podnikových investic ve střednědobém horizontu přispějí výdaje související s digitalizací a přechodem na nízkouhlíkové hospodářství (včetně automobilového průmyslu v důsledku předpisů na ochranu životního prostředí a přechodu na výrobu elektrických vozidel). Díky tomu by podnikatelské investice měly v horizontu projekcí představovat rostoucí podíl reálného HDP.

Očekává se, že problémy v dodávkách budou snižovat podíly na vývozních trzích eurozóny až do poloviny roku 2022; poté by měly odeznít, což povede k výrazným ziskům. Podíly na vývozních trzích v roce 2021 určovaly dva samostatné faktory: zaprvé dopad problémů v dodávkách, které započaly zkraje roku, a jejich další prohloubení ve třetím čtvrtletí, zadruhé pak zotavení vývozu služeb ve druhém a třetím čtvrtletí. Přestože dodací lhůty dodavatelů zůstaly delší a náklady na dopravu se ustálily na rekordní úrovni, předpokládá se, že problémy přetrvají, dokud postupně neodezní v průběhu roku 2022. Obchod se službami, zejména cestovní ruch, se v létě výrazně zotavil díky svému sezonnímu charakteru a pokroku očkovacích programů. Opětovný nárůst případů COVID-19 v několika zemích eurozóny ve čtvrtém čtvrtletí však vedl k útlumu důvěry v odvětví cestovního ruchu, což signalizuje další bezútěšnou zimní sezonu pro hlavní turistické destinace. S tím, jak do poloviny příštího roku odezní problémy v dodávkách a zmírní se cestovní omezení, se očekává, že tempo oživení vývozu opět poroste. Očekává se, že odeznívání problémů na straně nabídky ve světě bude mít pozitivní dopad na zahraniční poptávku eurozóny (box 2), a nedávné oslabení eura by mělo zlepšit konkurenceschopnost vývozu. Tempo růstu dovozu by se mělo v letech 2022 a 2023 s oživením domácí poptávky opět zvýšit, dle očekávání se však ke konci horizontu projekcí vrátí na běžnou úroveň, a to v důsledku odeznění odkládané poptávky. Celkově se očekává, že čistý vývoz ve druhé polovině roku 2022 významně přispěje k růstu reálného HDP a poté tento příspěvek postupně klesne na mírně kladný, neboť účinky oslabení eura odezní.

Míra nezaměstnanosti ve třetím čtvrtletí roku 2021 nadále klesala a očekává se, že s rostoucím tempem zotavení ekonomiky se bude dále snižovat. Za silným trhem práce a poklesem míry nezaměstnanosti stojí vyšší než očekávaný růst zaměstnanosti ve třetím čtvrtletí roku 2021, doprovázený prudkým poklesem počtu pracovníků v programech pro zachování pracovních míst. Nedávný nárůst volných pracovních míst spolu s výrazným růstem zaměstnanosti naznačuje, že problém pracovní síly jako faktoru omezujícího výrobu, se týká pouze určitých odvětví a vytváří jej hromadění neobsazených pracovních míst v odvětvích nejvíce zasažených pandemií. Vzhledem k tomu, že se situace na trhu práce pravděpodobně dále zlepší, se očekává, že míra nezaměstnanosti klesne do konce roku 2021 na úroveň před pandemií a v roce 2024 dosáhne 6,6 %, což bude způsobeno předpokládanou výraznou poptávkou po pracovní síle v souladu s pokračujícím hospodářským oživením, ale také demografickým vývojem.^[6] Taková míra nezaměstnanosti by byla nižší než kdykoli od vzniku eurozóny v roce 1999.

Očekává se, že růst produktivity práce bude dočasně ovlivněn krátkodobým zpomalením hospodářského růstu a poté se jeho dynamika opět zvýší. Růst produktivity práce se ve třetím čtvrtletí roku 2021 zvýšil o 1,2 %, zatímco ve druhém čtvrtletí vzrostl o 1,4 %. Zpomalení hospodářského růstu v souvislosti s problémy v dodávkách a obnoveným zhoršováním pandemie naznačuje prudký pokles produktivity na přelomu roku. Od poloviny roku 2022 se očekává, že se produktivita práce v návaznosti na posílení hospodářského růstu znovu zvýší. Předpokládá se, že do konce horizontu projekcí bude produktivita práce (na zaměstnanou osobu) přibližně o 4,5 % vyšší než před krizí.

V porovnání s projekcemi ze září 2021 byl růst reálného HDP upraven pro rok 2022 dolů a pro rok 2023 nahoru. Revize krátkodobého výhledu směrem dolů, která odráží určitý další pokles dodávek, vyšší ceny energií a přísnější omezení související s pandemií, má negativní přenosový efekt na roční růst reálného HDP v roce 2022. Na základě očekávaného konce pandemie a postupného odstraňování překážek v oblasti dodávek byl čtvrtletní růst od druhého čtvrtletí roku 2022 revidován směrem nahoru, což vedlo k revizi ročního růstu reálného HDP směrem nahoru i v roce 2023. K revizím směrem nahoru přispěly i menší fiskální zpřísnění a efektivní oslabení eura od projekcí ze září 2021, ačkoli tyto faktory byly částečně kompenzovány negativním dopadem vyšších cen ropy, slabší zahraniční poptávky a vyšších dlouhodobých úrokových sazeb.

2 Fiskální výhled

Očekává se, že opatření fiskální podpory začnou být rušena v roce 2022 a jejich rušení bude pokračovat i v letech 2023–2024. Po výrazném růstu v roce 2020 se předpokládá, že nastavení fiskální politiky eurozóny očištěné o granty NGEU získá v roce 2021 víceméně neutrální charakter, v roce 2022 zpřísní značně a v menší míře bude přísné i po zbytek horizontu projekcí. Zpřísnění fiskální politiky v roce 2022 souvisí se zrušením významné části nouzové podpory poskytnuté během pandemie. Ve srovnání s projekcemi ze září 2021 se nastavení fiskální politiky pro rok 2021 výrazně zpřísnilo, zejména kvůli neočekávaným příjmům a dalším faktorům, které se během oživení často projevují, a nižšímu odhadu (přibližně o 0,5 procentního bodu HDP) celkových diskrečních stimulačních opatření. Pro rok 2022 se očekává, že nastavení fiskální politiky bude přibližně o 1 procentní bod HDP volnější, než se předpokládalo v projekcích ze září 2021. Odráží se zde především přijetí nových opatření souvisejících s pandemií nebo rozšíření a přehodnocení stávajících opatření a také nová opatření kompenzující vyšší ceny energií, další sociální transfery a snížení přímých daní a příspěvků na sociální zabezpečení. Nastavení fiskální politiky na rok 2023 bylo revidováno pouze nepatrně.

Předpokládá se, že rozpočtové saldo eurozóny se bude plynule zlepšovat, zejména v roce 2022, přičemž na konci horizontu projekcí bude nadále pod úrovní před krizí. Odhaduje se, že rozpočtový schodek eurozóny zůstal v roce 2021 vysoký, přičemž svého maxima dosáhl v roce 2020. Během horizontu projekcí je podstatné zlepšení rozpočtového salda způsobeno především cyklickou složkou a nižším cyklicky očištěným primárním schodkem. K tomuto trendu přispívají také úrokové platby, které by měly nadále klesat až na 1,0 % HDP v roce 2024. Na konci horizontu projekcí by mělo být rozpočtové saldo (ve výši ‑1,8 % HDP) stále pod úrovní před krizí. Po prudkém nárůstu v roce 2020 se očekává, že celkový veřejný dluh v eurozóně během celého horizontu projekcí klesne a v roce 2024 dosáhne přibližně 90 % HDP, což je nad úrovní před pandemií. Tento pokles je způsoben především příznivými diferenciály mezi úrokovou sazbou a tempem hospodářského růstu, ale také úpravami poměru schodku a dluhu, které dohromady převyšují přetrvávající, i když klesající primární schodky. Ve srovnání s projekcemi ze září 2021 se fiskální výhled na rok 2021 zlepšil, zejména v důsledku vývoje nastavení fiskální politiky. Výhled na období 2022–2023 zůstává v zásadě nezměněn, přičemž v roce 2022 došlo k mírnému zhoršení, které odráží zejména dodatečná stimulační opatření přidaná k základnímu scénáři v roce 2022 a další nediskreční faktory. Vývoj celkového poměru dluhu k HDP v eurozóně byl v průběhu celého horizontu projekcí revidován směrem dolů z důvodu příznivých úprav diferenciálů mezi hospodářským růstem a úrokovými sazbami, které vyplývají zejména z revizí nominálního růstu, a dále vlivů srovnávací základny z roku 2020. Ve srovnání s projekcemi ze září 2021 zůstávají úrokové platby na souhrnné úrovni eurozóny v zásadě nezměněny.

3 Ceny a náklady

Inflace měřená HICP, která v listopadu 2021 dosáhla 4,9 %, by se měla v průběhu roku 2022 prudce snížit (graf 3). Vysoké ceny energií (u pohonných hmot, elektřiny a plynu), výraznější poptávka v souvislosti se znovuotevřením ekonomiky a rostoucí ceny výrobců v důsledku problémů v dodávkách ve světě a vyšších nákladů na dopravu vedly ke značnému nárůstu inflačních tlaků. Ty by měly růst cen podporovat i v roce 2022. Očekává se však, že inflace měřená HICP v roce 2022 klesne zejména v důsledku vlivu srovnávací základny jak ve složce energií, tak mimo ni, což částečně souvisí s ukončením dočasně snížené německé sazby DPH v lednu 2021.^[7] Předpokládá se, že inflace měřená HICP ve složce energií dosáhne svého maxima na konci roku 2021, a to v důsledku vyšších cen pohonných hmot a vyšších sazeb na odběr plynu a elektřiny (další podrobnosti viz box 3). Tyto sazby by se měly nadále zvyšovat až do začátku roku 2022. Tempo růstu cen energií se v roce 2022 sníží zejména v důsledku vlivů srovnávací základny v kombinaci s dopadem cen ropy a velkoobchodních cen plynu a elektřiny, u nichž se v souladu s cenami futures předpokládá pokles. Inflace měřená HICP bez energií a potravin se rovněž pravděpodobně ze svého maxima na konci roku 2021 sníží, a to částečně v důsledku vlivů srovnávací základny, ale také vzhledem ke zmírňování cenových tlaků kvůli předpokládanému postupnému vymizení problémů v dodávkách počínaje druhým čtvrtletím roku 2022, zatímco nepřímé vlivy zvyšujících se cen energií by mohly vyvíjet tlak na její růst. Naproti tomu se očekává, že růst cen potravin zůstane v nadcházejících čtvrtletích zvýšený.

Inflace měřená HICP by měla být v letech 2023 i 2024 stabilní na úrovni 1,8 %. To skrývá mírný nárůst HICP bez potravin a energií (z 1,7 % na 1,8 %), zatímco inflace ve složce potravin a energií by měla klesat v souladu se sestupným vývojem křivky futures na ceny ropy a zmenšujícím se dopadem fiskálních opatření. Předpokládá se, že inflace měřená HICP bez energií a potravin bude během druhé části horizontu projekcí postupně posilovat, což bude podpořeno napjatější situací na trzích zboží a služeb, zvýšením tempa růstu jednotkových nákladů práce a vyššími inflačními očekáváními, která se přibližují inflačnímu cíli ECB ve výši 2 %. Zejména očekávané napjatější podmínky na trhu práce by měly v letech 2023–2024 podpořit růst mezd a posilovat inflaci měřenou HICP bez energií a potravin.

Růst náhrad na zaměstnance by měl být v roce 2022 stále zkreslen využíváním programů pro zachování pracovních míst, ale poté zůstane značný. Růst náhrad na zaměstnance byl za existence programů na zachování pracovních míst, které zajišťují zaměstnanost, vystaven velkým výkyvům. V důsledku toho došlo v roce 2020 k útlumu meziročního tempa růstu náhrad na zaměstnance a následně v prvních třech čtvrtletích roku 2021 k jeho růstu. Očekává se, že tento dopad bude přetrvávat i v první polovině roku 2022, což povede pouze k mírnému snížení tempa průměrného ročního růstu ze 4,2 % v roce 2021 na 3,8 % v roce 2022. Poté se očekává, že se růst mezd zmírní, ale v roce 2023 i v roce 2024 zůstane výrazný na úrovni 2,9 %. Výrazný růst mezd v pozdějších letech horizontu projekcí souvisí především s napjatou situací na trhu práce, přičemž se očekává, že míra nezaměstnanosti klesne na historická minima, zatímco sekundární efekty současné vysoké úrovně inflace na růst mezd by měly zůstat utlumené, neboť formální indexace mezd je v eurozóně málo rozšířená.^[8] Určité zvyšování minimální mzdy se očekává v celém horizontu projekcí, ale zejména v roce 2022. Takové zvyšování povede k přímému mechanickému dopadu minimálních mezd na souhrnný růst mezd, ale mohlo by mít rovněž vedlejší účinky na celou strukturu mezd.^[9] Růst mezd ve veřejném sektoru by měl být trvale nižší než v soukromém sektoru, což naznačuje, že případný přenos růstu mezd z veřejného sektoru na soukromý je nepravděpodobný.

Očekává se, že se jednotkové mzdové náklady v horizontu projekcí zvýší v důsledku pomalejšího růstu produktivity na zaměstnance a výrazného růstu mezd. Vzhledem k tomu, že dopad programů na zachování pracovních míst slábne, očekává se, že nižší tempo růstu náhrad na zaměstnance v letech 2022 a 2023 doprovodí podobný pokles produktivity práce na zaměstnanou osobu, což povede k růstu jednotkových mzdových nákladů přibližně o 1 % v roce 2022 i 2023. Pokračující stabilizace růstu produktivity práce v roce 2024 v kombinaci s pokračujícím výrazným růstem mezd však implikuje znatelné zvýšení jednotkových mzdových nákladů, což přispěje k nárůstu inflace měřené HICP bez potravin a energií.

Očekává se, že vnější cenové tlaky budou v roce 2022 výrazně silnější než ty domácí, ale v pozdějších letech horizontu projekcí by měly klesnout na výrazně nižší úroveň. Očekává se, že roční tempo růstu deflátoru dovozu se zvýší z -2,6 % v roce 2020 na 6,7 % v roce 2021, což bude do značné míry odrážet nárůst cen ropných i neenergetických komodit, ale také určité zvýšení vstupních nákladů souvisejících s problémy v dodávkách a oslabením eura. Od roku 2022 se očekává, že růst dovozních cen se zmírní a v roce 2024 bude činit 0,8 %.

Na rozdíl od projekcí ze září 2021 byl výhled inflace měřené HICP revidován směrem nahoru pro rok 2021 o 0,4 procentního bodu, pro rok 2022 o 1,5 procentního bodu a pro rok 2023 o 0,3 procentního bodu. O něco více než polovina celkové revize se týká energetické složky HICP (zejména koncentrované v roce 2022), necelá jedna třetina se týká inflace měřené HICP bez potravin a energií a zbytek se týká cen potravin. Tyto revize odrážejí nedávné překvapivě vyšší údaje, vyšší přímé a nepřímé dopady nedávného prudkého nárůstu cen energetických komodit, silnější a trvalejší tlaky na růst v důsledku narušení dodávek, silnější růst mezd a oslabení směnného kurzu eura.