Co jsou to rámce pro dodatečné úvěrové pohledávky (ACC)?

15. května 2020 (Aktualizováno 14. ledna 2021)

Když Eurosystém půjčuje bankám peníze, požaduje dostatečné zajištění. ECB každý den zveřejňuje seznam tisíců obchodovatelných aktiv, jako jsou státní dluhopisy, které jsou všemi národními centrálními bankami přijímány jako zajištění. Eurosystém přijímá jako zajištění také neobchodovatelná aktiva, nejčastěji ve formě takzvaných úvěrových pohledávek. Těmito pohledávkami mohou být úvěry, které banky poskytly podnikům nebo veřejnému sektoru, u nichž mají právo na splacení. V Eurosystému je jako zajištění přijímán velmi široký soubor aktiv, jejichž seznam byl navržen tak, aby umožnil bankám v různých zemích a s rozdílnými obchodními modely mít obecně dostatek zajištění pro přístup k likviditě Eurosystému.

Aby byl bankám zajištěn neomezený přístup k likviditě na účtech centrálních bank, a to i v nepříznivých podmínkách, Eurosystém umožnil národním centrálním bankám dočasně přijímat i jiné typy zajištění. Díky tomu mohou pracovat s konkrétními podmínkami v jejich příslušných státech, zejména s dostupnými druhy zajištění nebo zvláštními právními a provozními podmínkami.

Jedním z těchto druhů aktiv, jež jsou dočasně způsobilé jako zajištění, jsou právě dodatečné úvěrové pohledávky (angl. additional credit claims, též „ACC“). Jako ACC se označují ty úvěrové pohledávky, které nesplňují všechna kritéria způsobilosti podle obecného rámce zajištění. Obecný rámec zajištění operací Eurosystému zahrnuje úvěry veřejnému sektoru, společnostem a úvěry malým a středním podnikům (SME). Kromě těchto lze do ACC zahrnout úvěry domácnostem a seskupení podobných typů úvěrů, mezi nimiž mohou být například úvěry společnostem, SME, spotřebitelům nebo hypoteční úvěry. ACC se mohou od běžně přijímaných úvěrových pohledávek lišit také nižší úvěrovou kvalitou nebo mohou být vyjádřeny v jiné měně než euro. Aby národní centrální banky vyrovnaly vyšší riziko těchto pohledávek, uplatňují na ně větší srážky při ocenění. To znamená, že národní centrální banky přisuzují ACC nižší než nominální hodnotu, aby jim v případě změny v hodnotě zajištění zůstala rezerva. Maximální výše částky, kterou si může banka vypůjčit v rámci úvěrových operací Eurosystému, závisí na celkové hodnotě jejího zajištění po odečtení srážek při ocenění.

Pravidla, která upravují použití ACC, se mezi státy do jisté míry liší. Jednotlivě se nazývají rámce ACC. Každá národní centrální banka může sestavit rámec ACC na míru příslušnému státu. Rámce však podléhají schválení Radou guvernérů na základě společného rámce minimální kontroly rizika. Uplatňování rámců ACC bylo umožněno v prosinci 2011 jako součást opatření na zvýšenou podporu úvěrování, jejichž cílem bylo podpořit úvěrování bankami v době finanční krize. Bude je možné uplatňovat až do konce třetí série cílených dlouhodobějších refinančních operacích (TLTRO III) v březnu 2024.

Jak byly rámce ACC rozšířeny v reakci na pandemii COVID-19?

Rada guvernérů rozhodla 7. dubna 2020 dočasně povolit rozšíření rámců ACC a umožnila národním centrálním bankám přijímat úvěry, které jsou kryté státními zárukami v souvislosti s COVID-19, společnostem, malým a středním podnikům, samostatným podnikatelům a domácnostem. Bez těchto záruk by byly na úvěry uplatněny vyšší rizikové srážky při ocenění, nebo by je nebylo možné podle rámce ACC vůbec přijmout. Zároveň Rada guvernérů rozhodla snížit srážky při ocenění a přijala tak dočasné zvýšení zbytkového rizika, zejména toho, že se banka dostane do selhání a likvidační hodnota zajištění nepokryje výši expozice. Rada guvernérů dále rozhodla, že dočasně sníží frekvenci vykazování na úrovni jednotlivých úvěrů, aby alespoň částečně snížila potenciální zátěž na banky a rozšířila seznam povolených zdrojů hodnocení ACC z hlediska úvěrové kvality.

Proč se tyto změny provádějí právě teď?

V reakci na pandemii COVID-19 zavedlo mnoho členských států eurozóny jako pomoc ekonomice specifické programy státních záruk. Národní centrální banky mohou nyní tyto programy do jisté míry využít, přestože mnohdy nesplňují obecné požadavky způsobilosti záruk Eurosystému. Některé z nových záruk například nepokrývají pohledávky v celé výši.

Které národní centrální banky eurozóny zavedly rámec ACC?

Doposud zavedlo rámec ACC 17 národních centrálních bank: Nationale bank van België / Banque Nationale de Belgique, Deutsche Bundesbank, Eesti Pank, Banc Ceannais na hÉireann / Central Bank of Ireland, Bank of Greece, Banco de España, Banque de France, Banca d’Italia, Central Bank of Cyprus, Latvijas Banka, Lietuvos bankas, Bank Ċentrali ta’ Malta / Central Bank of Malta, Oesterreichische Nationalbank, Banco de Portugal, Banka Slovenije, Národná banka Slovenska a Suomen Pankki – Finlands Bank. Předpokládá se, že další národní centrální banky budou následovat. Rozšířené rámce podporují banky ve využívání úvěrových operací Eurosystému, mezi které patří i TLTRO III, a umožňují jim předkládat více úvěrových pohledávek jako zajištění, zejména pokud jsou zahrnuty do nových programů záruk v souvislosti s krizí COVID-19.

Jak se očekává, že rozšíření rámců ACC pomůže reálné ekonomice?

Rámce ACC již léta motivují k přijímání úvěrů menším podnikům, samostatným podnikatelům a fyzickým osobám jako zajištění v Eurosystému. Dočasné rozšíření rámců ACC nyní umožňuje uvolnit další požadavky na přijetí těchto typů úvěrů. Díky tomu mohou banky v dobách hospodářského napětí s nízkými nebo nulovými výnosy poskytovat více úvěrů do reálné ekonomiky, kam patří i menší dlužníci, a tyto poté refinancovat úvěrem od Eurosystému se splatností až tři roky a s úrokovou sazbou, která je momentálně záporná. To by mělo na druhé straně pomoci SME a samostatným podnikatelům, zejména pokud jsou součástí konkrétního státního programu záruk, aby v těchto těžkých dobách udrželi své podniky v provozu a dále využívali ve stejné nebo vyšší míře bankovní financování.