Předmluva

Rok 2016 byl po mnoha stránkách náročný, ale patřily k němu také náznaky zlepšení. I když začal v prostředí hospodářské nejistoty, na jeho konci dosahovala ekonomika své nejstabilnější pozice od krize.

Se slábnutím hospodářské nejistoty však vzrostla nejistota politická. Čelili jsme řadě geopolitických událostí, které budou utvářet podobu naší politiky v nadcházejících letech. Výroční zpráva za rok 2016 popisuje, jak ECB těmito neklidnými vodami proplula.

Rok 2016 začínal v prostředí obav z opětovného celosvětového hospodářského zpomalení, které se promítaly do výrazné volatility na finančních trzích. Hrozilo nebezpečí, že se inflace vrátí k našemu cíli s dalším zpožděním, a protože se už tak pohybovala na velmi nízké úrovni, byla rizika deflace značná. Rada guvernérů byla nadále rozhodnuta použít ke splnění svého cíle všechny nástroje v rámci svého mandátu, stejně jako v roce 2015.

V březnu jsme tedy zavedli sérii nových opatření s cílem rozšířit náš měnový stimul. Jejich součástí bylo další snížení základních úrokových sazeb, posílení programu nákupu aktiv z 60 mld. EUR na 80 mld. EUR měsíčně, nově zavedené nákupy podnikových dluhopisů a zahájení nových cílených dlouhodobějších refinančních operací.

Jak uvádíme v této výroční zprávě, tato opatření se ukázala jako velmi účinná při uvolňování finančních podmínek, udržení hospodářského oživení a nakonec i v podpoře postupné korekce inflace na úroveň blíže našemu cíli.

Protože naše politika fungovala, byl v prosinci program nákupu aktiv prodloužen o devět měsíců s cílem zajistit delší podporu finančním podmínkám a udržitelnému návratu inflace ke 2 %, ale pod touto úrovní. Objem nákupů byl však nastaven zpět na původní úroveň 60 mld. EUR měsíčně. To odráželo úspěšnost našich opatření z počátku roku: důvěra v hospodářství eurozóny rostla a deflační rizika ustupovala.

Vedle těchto přínosů má však měnová politika – jako vždy – i vedlejší účinky. A ty byly v roce 2016 často pod drobnohledem. Některými otázkami a obavami souvisejícími s těmito nezamýšlenými důsledky našich opatření se ve výroční zprávě za rok 2016 zabýváme.

Jednou z těchto obav jsou distribuční dopady těchto opatření, zejména pokud jde o nerovnost. Ukazujeme, že ve střednědobém horizontu má měnová politika pozitivní distribuční dopady vyplývající ze snížení nezaměstnanosti, z čehož těží nejvíce chudší domácnosti. Koneckonců jedním z nejúčinnějších způsobů snižování nerovnosti mezi lidmi je zajistit jim zaměstnání.

Další obavou je ziskovost bank, pojišťoven a penzijních fondů. Pojednáváme zde o tom, jak byly finanční instituce zasaženy prostředím nízkých úrokových sazeb a jak na ně reagovaly. Ukazujeme, že schopnost bank se přizpůsobit závisí na jejich konkrétních obchodních modelech.

Zpráva pojednává i o dalších náročných úkolech, kterým finanční sektor v roce 2016 čelil. Zabýváme se především problémem nesplácených úvěrů a tím, co je k jejich řešení třeba učinit a jaké překážky přetrvávají. Uvádíme také informace o nových technologiích a inovacích v tomto sektoru a o tom, jak mohou ovlivnit jeho strukturu a fungování a co to znamená pro orgány dohledu a regulační orgány.

A žádný přehled za rok 2016 by nebyl úplný, pokud by nevzal v úvahu politické otřesy, které se během roku udály – především rozhodnutí Spojeného království odejít z Evropské unie. Zpráva tedy hodnotí brexit z pohledu ECB. Především zdůrazňujeme důležitost zachování integrity jednotného trhu a sourodosti jeho pravidel a jejich plnění.

Je pravděpodobné, že politická nejistota přetrvá i v roce 2017. Jsme si ale nadále jisti, že hospodářské oživení podpořené naší měnovou politikou bude pokračovat. Pro své jednání má ECB jednoznačný mandát: udržovat cenovou stabilitu. Ten nás úspěšně provedl rokem 2016 – a tak tomu bude i v roce následujícím.

Frankfurt nad Mohanem, duben 2017

Mario Draghi

prezident

Ekonomika eurozóny, měnová politika ECB a evropský finanční sektor v roce 2016

Ekonomika eurozóny

Globální makroekonomické prostředí

Ekonomika eurozóny čelila v roce 2016 náročnému vnějšímu prostředí. Růst ve vyspělých i rozvíjejících se tržních ekonomikách byl podle historických měřítek mírný a byla zaznamenána období zvýšené nejistoty a krátkodobých nárůstů volatility na finančních trzích, především v červnu po britském referendu o členství v EU a v listopadu po prezidentských volbách ve Spojených státech. Globální inflace byla nevýrazná v důsledku postupně slábnoucího vlivu předchozího poklesu cen ropy a dosud dostatečné volné kapacity ve světě.

Ekonomický růst ve světě byl i nadále mírný

Světová ekonomika v roce 2016 nadále postupně oživovala, i když mírně pomalejším tempem než v předchozím roce v důsledku zpomalení ve vyspělých ekonomikách. Ekonomická aktivita zrychlila až ve druhém pololetí, a to především v rozvíjejících se tržních ekonomikách. Globální růst HDP zůstal celkově pod úrovní zaznamenanou v období před krizí (viz graf 1).

Rok 2016 byl poznamenán několika významnými politickými událostmi, které zhoršily vyhlídky světové ekonomiky. Výsledek britského referenda v červnu 2016 vytvořil nejistotu ohledně hospodářského výhledu Velké Británie, i když se ukázalo, že jeho bezprostřední finanční a ekonomický dopad byl krátkodobý a mírný. Výsledek voleb ve Spojených státech přinesl posun očekávání ohledně budoucí politiky příští americké administrativy, což vedlo opět k nárůstu hospodářskopolitické nejistoty.

Ve vyspělých ekonomikách pokračoval růst, avšak pomalejším tempem, než tomu bylo v předchozím roce. Ekonomickou aktivitu podporovaly stále uvolněné podmínky financování a zlepšující se situace na trhu práce. Růst v rozvíjejících se tržních ekonomikách byl během roku jako celku také mírný, přičemž vyhlídky se významně zlepšily ve druhém pololetí. Zvláštní význam měly dva faktory: pokračující postupné zpomalení čínské ekonomiky a postupné uvolňování hluboké recese v hlavních ekonomikách vyvážejících komodity. Růst nicméně zůstal omezený kvůli geopolitickému napětí, nadměrné finanční páce, citlivosti na změny finančních toků a v případě vývozců komodit i pomalému přizpůsobení nižším příjmům.

Dynamika světového obchodu byla v roce 2016 slabá. Objem světového dovozu vzrostl meziročně pouze o 1,7 % oproti 2,1 % v předchozím roce. Existují důkazy, že určité strukturální faktory, které obchod povzbuzovaly v minulosti – jako pokles nákladů na přepravu, liberalizace obchodu, rostoucí světové výrobní řetězce a prohlubování finančního zprostředkování – nebudou ve střednědobém horizontu obchod podporovat ve stejné míře. Stejně tak není příliš pravděpodobné, že by světový obchod rostl v dohledné době rychleji než globální ekonomická aktivita.

Globální podmínky financování byly během roku nadále příznivé. Centrální banky v hlavních vyspělých ekonomikách udržovaly akomodativní nastavení měnové politiky, přičemž Bank of England, Bank of Japan a ECB pokračovaly v expanzivní měnové politice. Americký Federální rezervní systém pokračoval v normalizaci měnové politiky a zvýšil v prosinci 2016 cílové pásmo pro sazbu federálních fondů o 25 bazických bodů. Navzdory zvýšené nejistotě vyvolané politickými událostmi prokázaly finanční trhy celkovou odolnost. Ke konci roku došlo k výraznému zvýšení výnosů dlouhodobých dluhopisů ve Spojených státech. Stále není jasné, zda tento nárůst odráží očekávání vyššího růstu a inflace nebo spíše prudký nárůst termínových prémií amerických dlouhodobých dluhopisů. Až do amerických voleb v listopadu mělo na většinu rozvíjejících se trhů pozitivní vliv zlepšení podmínek externího financování. Poté se ale předchozí nárůst kapitálových toků do rozvíjejících se tržních ekonomik začal snižovat a v řadě zemí došlo k nárůstu spreadů státních dluhopisů a zesílení tlaků na měnu.

Dostatečné volné kapacity nadále nepříznivě ovlivňovaly globální inflaci

Globální inflace byla během roku 2016 dále pod vlivem nízkých cen ropy a dosud dostatečné volné kapacity ve světě (viz graf 2). Meziroční celková inflace v zemích OECD ke konci roku postupně rostla a za celý rok 2016 dosáhla hodnoty 1,1 % oproti 0,6 % v roce 2015. Meziroční jádrová inflace bez cen potravin a energií v zemích OECD zaznamenala mírný nárůst na 1,8 % (viz graf 1).

Ceny ropy vzrostly z minima ve výši 33 USD / barel na konci ledna 2016 na hodnotu 55 USD / barel na konci prosince. Důvodem zvýšení cen bylo omezení investic ze strany amerických ropných společností a náhlý nárůst počtu globálních výpadků dodávek ropy v prvním pololetí.^[1] Ke konci roku byly ceny ropy výrazně ovlivněny nabídkovou strategií zemí OPEC. Poté, co bylo 30. listopadu rozhodnuto o snížení těžby ropy v členských zemích OPEC v prvním pololetí roku 2017 (o 1,2 milionu barelů denně), došlo k nárůstu ceny surové ropy Brent. Ke zvýšení ceny přispěla i dohoda z 10. prosince mezi OPEC a některými producenty ze zemí mimo OPEC o dalším snížení těžby (o 0,6 milionu barelů denně).

V roce 2016 obnovily růst ceny neropných komodit, ale kotace v sektoru potravin a kovů vykázaly opačnou dynamiku. Ceny zemědělských komodit se v první polovině roku zvýšily v důsledku problémů souvisejících s počasím a během léta mírně poklesly díky vysoké sklizni pšenice a zrnin. Ceny kovů zůstaly v první části roku na nízké úrovni, neboť Čína oznámila opatření v oblasti životního prostředí omezující spotřebu kovů. Jakmile se zlepšil výhled budoucí poptávky v souvislosti s možností nových investic do infrastruktury v Číně a ve Spojených státech, cena kovů částečně vzrostla.

Pomalu se zavírající mezery výstupu ve vyspělých ekonomikách, mírný pokles vysoké míry nevyužité kapacity v několika rozvíjejících se tržních ekonomikách a odeznívající vliv předchozího poklesu cen komodit vytvářely mírný tlak na růst globální inflace ve druhé polovině roku 2016.

V hlavních ekonomikách pokračoval růst

Ve Spojených státech došlo v roce 2016 ke zpomalení ekonomické aktivity. Po jen mírném růstu v prvním pololetí růst reálného HDP ve druhém pololetí znovu zrychlil. K růstu přispěly především spotřební výdaje, růst zaměstnanosti a silnější rozvahy domácností. Brzdící efekt přizpůsobování zásob a poklesu investic v energetickém sektoru, který potlačil růst v prvním pololetí, ke konci roku zmírnil a přispěl k silnější aktivitě. Růst HDP celkově poklesl z 2,6 % v roce 2015 na 1,6 % v roce 2016. Dynamika trhu práce zůstala vysoká: nezaměstnanost se dále snížila na 4,7 % a růst mezd ke konci roku zrychlil. Inflace zůstala výrazně pod cílem Federálního výboru pro volný trh (FOMC). Meziroční inflace měřená indexem spotřebitelských cen dosáhla v roce 2016 celkově hodnoty 2,1 %, zatímco jádrová inflace měřená indexem spotřebitelských cen (bez potravin a energií) se zvýšila na 2,2 %.

Měnová politika zůstala v roce 2016 vysoce akomodativní. Jak finanční trhy všeobecně očekávaly, FOMC rozhodl v prosinci 2016 o zvýšení cílového pásma pro sazbu federálních fondů o 25 bazických bodů na 0,5–0,75 %. Nastavení fiskální politiky ve fiskálním roce 2016 bylo mírně expanzivní. Fiskální deficit se mírně zvýšil na 3,2 % HDP v důsledku nárůstu výdajů souvisejících s náklady na zdravotní péči a vyšších čistých úrokových plateb.

V Japonsku byl v roce 2016 zaznamenán solidní růst za podpory akomodativní měnové a fiskální politiky, uvolnění podmínek financování a utahování podmínek na trhu práce. Růst reálného HDP v roce 2016 v průměru mírně zpomalil na 1 % z 1,2 % v předchozím roce. Míra nezaměstnanosti poklesla na 3,1 %, ale růst mezd zůstal nevýrazný. Celkový meziroční růst spotřebitelských cen (CPI) přešel v roce 2016 do záporných hodnot (-0,1 %) a odrážel především klesající světové ceny komodit a silnější jen. Ukazatel jádrové inflace, který Bank of Japan upřednostňuje – CPI bez čerstvých potravin a energií – se oproti předchozímu roku mírně snížil a byl v roce 2016 na úrovni 0,6 %. V září Bank of Japan zavedla kvantitativní a kvalitativní měnové uvolňování s kontrolou výnosové křivky. Zavázala se také rozšiřovat měnovou bázi, dokud sledovaná sazba inflace nepřekročí cíl cenové stability a nezůstane stabilně nad touto úrovní.

Ekonomika ve Velké Británii zůstala silná navzdory nejistotě spojené s výsledkem referenda o členství země v EU. Podle předběžných odhadů vzrostl reálný HDP v roce 2016 o 2,0 %, a to především díky silné soukromé spotřebě.^[2] Na finančních trzích bylo nejvýraznější reakcí na výsledek referenda prudké oslabení libry šterlinků. Došlo k nárůstu inflace z velmi nízkých hodnot. Měnová politika zůstala během roku 2016 akomodativní. V srpnu Výbor pro měnovou politiku Bank of England snížil hlavní sazbu o 25 bazických bodů na 0,25 %, rozšířil svůj program nákupu aktiv a spustil podpůrné financování bank (Term Funding Scheme) na podporu transmise úrokových sazeb do ekonomiky. V listopadu vláda oznámila nový fiskální mandát a cílená hospodářskopolitická opatření především v oblasti investic do bydlení a infrastruktury na podporu ekonomiky během přechodné fáze.

V Číně se růst v roce 2016 stabilizoval díky silné spotřebě a výdajům na infrastrukturu. Meziroční růst HDP v roce 2016 zpomalil na 6,7 % z 6,9 % v předchozím roce. Investice do zpracovatelského průmyslu zůstaly slabé, ale realitní investice mírně vzrostly. Poptávka po dovozech se zvýšila z minima v roce 2015, ale zůstala slabší než v minulosti. Relativně nevýrazná zahraniční poptávka nepříznivě ovlivňovala vývoz, což mělo zase negativní vliv na dovoz prostřednictvím zušlechťovacího styku. Meziroční růst spotřebitelských cen se zvýšil na 2 %, zatímco meziroční růst cen výrobců, který je záporný od března 2012, vzrostl na -1,4 %.

Efektivní směnný kurz eura zůstal zhruba stabilní

V roce 2016 byl směnný kurz eura v nominálním efektivním vyjádření zhruba stabilní (viz graf 3). Bilaterální kurz eura vůči určitým ostatním hlavním měnám se ale změnil. Vůči americkému dolaru bylo euro pozoruhodně stabilní po většinu roku 2016, protože výnosy na obou stranách Atlantiku zůstaly v zásadě beze změny, ale ke konci roku oslabilo. Oslabení vůči japonskému jenu bylo částečně vyváženo zhodnocením vůči libře šterlinků.

Dánská koruna je v současnosti jedinou měnou v mechanismu ERM II. Dánská koruna se obchodovala blízko své centrální parity v ERM II, zatímco dánská centrální banka v lednu 2016 zvýšila úrokovou sazbu a v čistém vyjádření používala v roce 2016 dánskou korunu k nákupům zahraničních měn. Česká národní banka nadále nakupovala cizí měny v souladu se svým závazkem intervenovat na devizových trzích a zabránit tak kurzu české koruny posilovat nad určitou úroveň. Podobně chorvatská centrální banka pokračovala v intervencích na devizových trzích v rámci svého režimu řízeného plovoucího směnného kurzu. Bulharský lev zůstal navázán na euro. Euro zůstalo víceméně stabilní vůči švýcarskému franku i maďarskému forintu a rumunskému leu a posilovalo vůči švédské koruně a v menší míře i polskému zlotému.

Finanční vývoj

V roce 2016 byly finanční trhy v eurozóně nadále z velké části ovlivňovány dalším uvolňováním měnové politiky ze strany ECB. To přispělo k postupnému poklesu výnosů státních dluhopisů v eurozóně v prvních třech čtvrtletích roku. Ke konci roku ale výnosy státních dluhopisů v eurozóně v důsledku globálních faktorů částečně vykompenzovaly pokles zaznamenaný během roku 2016. Sazby peněžního trhu a náklady externího financování nefinančních podniků nadále klesaly až na nové historicky nejnižší úrovně. U nefinančních podniků a domácností došlo k dalšímu zlepšení podmínek financování.

Sazby peněžního trhu v eurozóně se snížily

Sazby peněžního trhu v roce 2016 nadále klesaly především v důsledku dalšího měnověpolitického uvolňování ze strany ECB.

Opatření k uvolnění měnové politiky jsou podrobněji vysvětlena v kapitole 2.1. Snížení sazby vkladové facility se rychle a naplno projevilo v sazbě EONIA, která se následně ustálila na úrovni kolem -35 bazických bodů (viz graf 4). V souladu s vývojem v minulosti se sazba EONIA dočasně zvýšila vždy na konci měsíce, ale toto zvýšení bylo méně výrazné než na začátku roku 2015, tj. předtím, než spolu s prováděním programu nákupu aktiv začala prudce růst přebytečná likvidita.

Tříměsíční a šestiměsíční sazby EURIBOR se snížily hlouběji do záporných hodnot. Pokles sazeb EURIBOR následoval po dalším uvolňování měnové politiky, přičemž další tlak na jejich snížení byl spojen s růstem přebytečné likvidity. K nárůstu přebytečné likvidity o více než 500 mld. EUR v průběhu roku došlo především v důsledku nákupů v rámci programu nákupu aktiv a v menší míře nové série cílených dlouhodobějších refinančních operací (TLTRO-II). Přebytečná likvidita činila do konce roku 1 200 mld. EUR (viz graf 4).

Na zajištěném peněžním trhu také dále klesaly repo sazby v důsledku snížení základních úrokových sazeb ECB, vysokého objemu likvidity a hledání kvalitního zajištění. Repo sazby u zajištění vydaného některými zeměmi eurozóny byly po většinu roku nižší než sazba vkladové facility a odrážely tak poptávku po vysoce likvidním zajištění.

Forwardové sazby peněžního trhu v eurozóně se po britském referendu o členství v EU na konci června odrazily ode dna v prostředí vyšších očekávání trhů ohledně dalšího měnověpolitického uvolňování ze strany ECB. Do konce roku se ale vývoj forwardových sazeb obrátil, snížila se očekávání trhů ohledně dalšího poklesu měnověpolitických sazeb a forwardová křivka sazby EONIA zestrměla. To spolu s nárůstem výnosů státních dluhopisů v eurozóně odráželo vývoj globálních dlouhodobějších výnosů, který byl nejvýraznější ve Spojených státech.

Výnosy státních dluhopisů v eurozóně ke konci roku vzrostly

Výnosy státních dluhopisů v eurozóně byly v roce 2016 celkově nižší než v roce 2015, což odráželo pokračující podporu v důsledku nákupů státních dluhopisů zemí eurozóny ze strany ECB a další měnověpolitická opatření. Výnosy v eurozóně i ve Spojených státech zaznamenaly významnou změnu v důsledku světového vývoje (viz graf 5). Zvýšená nejistota ohledně výhledu světového růstu na začátku roku vedla k silnému poklesu bezrizikových úrokových sazeb. Výnosy dále snížil výsledek britského referenda, ale v eurozóně i ve Spojených státech poté došlo k růstu výnosů v důsledku optimističtějšího globálního výhledu a výsledku amerických prezidentských voleb. Vážený průměr výnosů desetiletých státních dluhopisů v eurozóně, kde byl jako váha použit HDP, se v roce 2016 snížil přibližně o 30 bazických bodů a na konci roku činil zhruba 0,9 %. Vývoj spreadů státních dluhopisů v rámci eurozóny byl relativně utlumený, ale vykazoval jistou heterogenitu mezi jednotlivými zeměmi.

Ceny akcií v eurozóně byly po dočasném snížení víceméně beze změny

Rok 2016 začal výrazným poklesem na globálních akciových trzích, neboť vývoj v Číně vyvolal obavy o růst světové ekonomiky (viz graf 6). Když tyto obavy ustoupily, akciové trhy se zhruba v dubnu vrátily na úrovně ze začátku roku. Podobný vývoj byl zaznamenán v období kolem britského referenda, kdy prudký pokles ve dnech bezprostředně po referendu byl v následujících měsících korigován. Ve druhé polovině roku došlo díky zlepšenému výhledu k významnému růstu na akciových trzích v eurozóně. Navzdory relativně velkým výkyvům během roku zůstal akciový trh v eurozóně víceméně beze změny a široký index EURO STOXX vzrostl přibližně o 1 %. Nevýrazný růst celkového indexu zakrýval pokles akcií bank, na které měl negativní vliv mimo jiné objem úvěrů v selhání a pokračující nízká ziskovost bank.

Akcie ve Spojených státech se během roku chovaly podobně, ale vyvíjely se celkově příznivěji a v roce 2016 zaznamenaly nárůst o téměř 10 %. V prosinci 2016 dosáhly hlavní indexy akciových trhů ve Spojených státech nových historických maxim.

Nefinanční podniky těžily z nižších nákladů externího financování

Měnověpolitická opatření přijatá v roce 2016 byla přenesena do celkových nominálních nákladů externího financování nefinančních podniků, které v létě 2016 dosáhly historického minima (viz graf 7). K dalšímu snížení nákladů na bankovní úvěry nefinančních podniků přispěly především záporné sazby vkladové facility a nové operace TLTRO-II oznámené v březnu. Zavedení nákupů dluhopisů denominovaných v eurech s investičním stupněm emitovaných nebankovními společnostmi usazenými v eurozóně spolu s dalšími prvky programu nákupu aktiv stlačilo náklady na tržní dluh výrazně pod úroveň z loňského roku a také pod úroveň sazeb z bankovních úvěrů. Protože ale prémie za akciové riziko zůstala zvýšená, náklady na emise akcií se v roce 2016 snížily pouze nepatrně. Vysoká úroveň měnověpolitického uvolnění přispěla ke snížení nákladů externího financování i heterogenity nákladů externího financování mezi jednotlivými zeměmi eurozóny a napříč podniky různých velikostí.

Toky externího financování se v roce 2016 stabilizovaly

V prvních třech čtvrtletích roku 2016 se toky externího financování nefinančních podniků stabilizovaly poblíž průměrné hodnoty roku 2015 (viz graf 8). Z dlouhodobého hlediska oživení toků externího financování nefinančních podniků z minima dosaženého v prvním čtvrtletí 2014 stále podporuje: (i) další pokles nákladů financování, (ii) uvolnění úvěrových omezení, (iii) pokračující expanze ekonomické aktivity a (iv) silnější aktivita v oblasti fúzí a akvizic. Vedle toho k vytvoření příznivých podmínek pro přístup nefinančních podniků k tržnímu financování přispěla také akomodativní měnová politika ECB. Především rozšíření programu nákupu aktiv v červnu 2016 o podnikové dluhopisy podpořilo emisi dluhových cenných papírů v roce 2016. Zlepšení úvěrových podmínek^[3] a nižší úrokové sazby vedly k mírně vyššímu využívání bankovních úvěrů ze strany nefinančních podniků, zatímco úvěry od neměnových finančních institucí a nerezidentů zaznamenaly během roku značný pokles. Nekotované akcie a ostatní účasti zůstaly nejvýznamnější součástí toků externího financování nefinančních podniků díky velkému nerozdělenému zisku. Emisi kotovaných akcií negativně ovlivnily relativně vysoké náklady na emisi akcií. Vedle toho obecné zlepšení přístupu nefinančních podniků k externímu financování utlumilo růst obchodních a mezipodnikových úvěrů.

Růst čistého bohatství domácností zrychlil

V prvních třech čtvrtletích roku 2016 pokračoval stále rychlejší růst čistého bohatství domácností (viz graf 9). Především pokračující nárůst cen rezidenčních nemovitostí měl za následek významné kapitálové zisky z držby nemovitostí domácnostmi. Růst cen akcií v roce 2016 vedl k nárůstu hodnoty držby finančních aktiv domácností a přispěl kladně k růstu čistého bohatství.

Výpůjční náklady dosáhly u domácností v eurozóně rekordního minima, ale nadále se v jednotlivých zemích a u jednotlivých splatností lišily, přičemž náklady na dlouhodobé půjčky klesaly více než náklady na krátkodobé půjčky. Bankovní úvěry sektoru domácností nadále vykazovaly v roce 2016 oživení.

Plošné oživení

Poptávkou tažené oživení ekonomiky eurozóny, které začalo na počátku roku 2013, pokračovalo i v roce 2016. Pokud jde o jednotlivé faktory přispívající k ekonomické aktivitě, zdá se, že současné tempo růstu se stává odolnějším (podrobnější informace uvádí box 2). Zároveň ekonomickou aktivitu v eurozóně brzdí nadále utlumený růst zahraniční poptávky v prostředí zvýšené globální nejistoty. Průměrný meziroční růst tak v roce 2016 činil 1,7 % (viz graf 10). Tento výsledek je jen mírně nižší než růst o 2,0 % zaznamenaný v roce 2015, který byl podpořen mimořádně silným růstem HDP v Irsku. Soukromá spotřeba rostla podobným tempem jako v roce 2015 a byla opět podpořena zvyšujícím se disponibilním důchodem, zatímco investice se navzdory oživení ve stavebnictví zvýšily o něco méně než v předchozím roce. Zároveň spotřeba vlády rostla v roce 2016 rychleji a zaznamenala tak kladný příspěvek k hospodářskému růstu (viz část 1.6 kapitoly 1). Hospodářské oživení se projevovalo vcelku plošně napříč zeměmi eurozóny.

Ekonomika eurozóny pokračovala v růstu

Velmi akomodativní měnová politika ECB se nadále projevovala v reálné ekonomice a podporovala domácí poptávku. Zlepšení ziskovosti podniků a velmi příznivé podmínky financování dále podpořily oživení investic. Ekonomickému oživení také nadále pomáhal pokračující růst zaměstnanosti, jehož zdrojem byly mj. strukturální reformy provedené v minulosti. Další růstový impulz přicházel i od nadále poměrně nízkých cen ropy. Domácí poptávku však tlumila zadluženost veřejného i soukromého sektoru, která v některých zemích zůstávala vysoká, a související redukce dluhu. Růst nadále brzdila také pomalá implementace strukturálních reforem.

Soukromá spotřeba v eurozóně se v roce 2016 dále zvýšila a její průměrné meziroční tempo růstu činilo zhruba 2,0 %, což byla víceméně podobná hodnota jako v předchozím roce. Hlavními faktory, které vedly k růstu soukromé spotřeby, byly nízké ceny ropy, a to především na začátku roku, a zlepšování situace na trzích práce v eurozóně spolu s výsledným růstem pracovních příjmů. V tomto ohledu přispěl k celkovému růstu pracovních příjmů v roce 2016 zejména nárůst počtu pracovních míst spíše než vyšší mzdy. Soukromou spotřebu nadále podporovaly nízké úrokové sazby, protože dluh se stal levnějším a spoření méně výnosným. Ačkoli v roce 2016 došlo k velmi mírnému poklesu čistých úrokových příjmů domácností, nižší úrokové sazby především vedly k přesunu zdrojů od čistých střadatelů k čistým dlužníkům, kteří zpravidla mají vyšší sklon ke spotřebě než čistí střadatelé.^[9]

Opatření měnové politiky ECB provedená v posledních letech, včetně programu nákupu aktiv podnikového sektoru oznámeného v březnu 2016, vedla ke zvýšení poptávky a následně k podpoře investic. V důsledku toho investice v roce 2016 nadále významně přispívaly k růstu, což odráželo mimo jiné zlepšení podnikových zisků, menší omezení poptávky a rostoucí využití kapacit. Opatření měnové politiky navíc zvýšila důvěru podniků, snížila čisté úrokové platby firem a uvolnila podmínky financování včetně podmínek pro malé a střední podniky, což dále posílilo podnikové investice. K oživení podnikových investic přispěly zejména investice do dopravních zařízení. Investiční aktivitu podniků však mohlo zatěžovat několik faktorů, např. dlouhotrvající pokles dlouhodobých růstových očekávání pro eurozónu, pokračující korekce rozvah podniků spojená s jejich vysokým zadlužením a slabší výsledky světového obchodu.

Došlo také ke zlepšení stavebních investic, byť z nízkých úrovní, spojenému s oživením trhů s bydlením v eurozóně. To odráželo vyšší poptávku, která byla podpořena růstem reálného důchodu, a příznivé hypoteční úrokové sazby a úvěrové podmínky v důsledku opatření měnové politiky, ale také fiskální pobídky v některých zemích. Výnosy z alternativních forem investic domácností byly nadále nízké, což dále podporovalo investice do rezidenčních nemovitostí. Oživení trhu s bydlením se projevovalo napříč zeměmi eurozóny.

Dynamika hospodářského růstu byla v roce 2016 nadále tlumena slabým vnějším prostředím, které převážilo nad opožděným vlivem výrazného oslabení eura v letech 2014–2015 (viz část 1.1 kapitoly 1). Vývoz z eurozóny do USA, Asie (kromě Číny) a rozvíjejících se tržních ekonomik zůstal v roce 2016 utlumený. Zároveň však obchodní partneři v Evropě a Číně odolávali tomuto nepříznivému vývoji a ve zvýšené míře přispívali k vývozu z eurozóny. Zahraniční obchod v rámci eurozóny v roce 2016 posílil a odrážel tak dynamiku domácí poptávky.

Pokud jde o jednotlivé sektory, měl nárůst výstupu v roce 2016 plošný charakter (viz graf 11). Celková hrubá přidaná hodnota, která ve druhém čtvrtletí 2015 překonala svůj předkrizový vrchol z prvního čtvrtletí 2008, v roce 2016 v průměru vzrostla o 1,7 %. Růst přidané hodnoty v průmyslu (bez stavebnictví) v roce 2016 zpomalil zhruba na 1,6 %, zatímco v sektoru služeb dosáhl 1,8 %, což bylo o něco více než v roce 2015. Přidaná hodnota ve stavebnictví sice setrvávala výrazně pod hodnotami zaznamenanými před krizí, ale získala na dynamice a zvýšila se přibližně o 2,0 %, což byl nejvyšší růst od roku 2006. To potvrzuje, že vývoj ve stavebnictví je po dlouhém období poklesu nebo pomalého růstu, které začalo v roce 2008, stále příznivější.

Zaměstnanost v eurozóně nadále rostla

V roce 2016 pokračovalo oživení na trzích práce (viz graf 12). Ve třetím čtvrtletí 2016 byl počet zaměstnaných osob v eurozóně o 1,2 % vyšší než ve stejném období roku 2015 a o více než 3 % nad posledním minimem, zaznamenaným ve druhém čtvrtletí 2013. Zaměstnanost však byla zhruba 0,5 % pod předkrizovým vrcholem z prvního čtvrtletí 2008. Pokud jde o jednotlivé sektory, zaměstnanost se zvýšila především ve službách a v menší míře také v průmyslu bez stavebnictví, zatímco ve stavebnictví zůstala zhruba stabilní.

V prvních třech čtvrtletích roku 2016 rostl celkový počet odpracovaných hodin podobným tempem jako počet zaměstnanců. Meziroční růst produktivity na jednoho zaměstnance byl i nadále nízký a během prvních tří čtvrtletí roku 2016 v průměru činil 0,4 % za čtvrtletí v porovnání s meziročním růstem o 1,0 % v roce 2015 (který však byl navýšen revizí dat o HDP v Irsku).

Míra nezaměstnanosti v roce 2016 nadále klesala a v prosinci činila 9,6 %, což byla nejnižší hodnota od poloviny roku 2009. Pokles nezaměstnanosti, který začal ve druhé polovině roku 2013, se projevoval plošně pro obě pohlaví a všechny věkové skupiny. Průměrná míra nezaměstnanosti za celý rok 2016 činila 10,0 % (oproti 10,9 % v roce 2015 a 11,6 % v roce 2014). Širší ukazatele nevyužití zdrojů na trhu práce však zůstaly vysoké.

Vývoj cen a nákladů

Vývoj celkové inflace v eurozóně, měřené harmonizovaným indexem spotřebitelských cen (HICP), odrážel v roce 2016 zejména vliv cen energií. Tento vliv stál za nízkou či dokonce zápornou mírou inflace v prvních měsících roku 2016, ale i za následným růstem s tím, jak záporný vliv energií odezníval. Jádrová inflace měřená HICP bez cen energií a potravin nevykazovala žádné náznaky růstu a během roku se pohybovala mezi 0,7 % a 1,0 %.

Celková inflace byla značně ovlivněna cenami energií

V roce 2016 dosáhla celková inflace měřená HICP v eurozóně v průměru 0,2 %, což znamenalo nárůst oproti 0,0 % v roce 2015. Vývoj inflace měřené HICP byl určován především vývojem cen energií (viz graf 13). Na jaře byla celková inflace záporná, poté se však postupně zvyšovala. V prosinci již byla o více než 1,25 procentního bodu vyšší oproti nejnižší hodnotě z dubna.

Různé alternativní ukazatele jádrové inflace naproti tomu nevykázaly žádný jasný náznak růstu (viz graf 14). Inflace měřená HICP bez cen energií a potravin se během roku 2016 pohybovala v rozmezí 0,7 % a 1 %. Absence dynamiky růstu jádrové inflace byla částečně důsledkem nepřímých tlumících vlivů dřívějších silných poklesů cen ropy a ostatních komodit, které se projevují se zpožděním. Domácí nákladové tlaky – zejména ty vyplývající z růstu mezd – byly navíc nadále nevýrazné (podrobněji viz box 3).

Podrobnější pohled na hlavní složky HICP ukazuje, že ceny energií vykázaly v roce 2016 v průměru záporný příspěvek -0,5 procentního bodu k celkové inflaci. To bylo způsobeno zejména vývojem cen ropy v eurech, které mají vliv především na spotřebitelské ceny kapalných paliv. Promítají se také do spotřebitelských cen zemního plynu, i když tento přenos není tak přímočarý a silný a projevuje se s větším zpožděním^[14].

Růst cen potravin se po zvýšení v roce 2015, které ve čtvrtém čtvrtletí roku 2015 dosáhlo 1,4 %, v roce 2016 opět v průměru snížil na 0,9 %. Tento pokles, stejně jako výkyvy během roku, lze přičíst vývoji cen nezpracovaných potravin, především ovoce a zeleniny, které odrážely zejména přechodné vlivy, jako byly například prudké nárůsty související s vývojem počasí v červenci a srpnu a následné silné poklesy v září a říjnu. Růst cen zpracovaných potravin naproti tomu zůstal během roku víceméně stabilní.

Tempo růstu cen neenergetického průmyslového zboží se v lednu a únoru meziročně zvýšilo na 0,7 %, poté se však snížilo a od srpna do prosince činilo 0,3 %. Tento pokles byl způsoben cenami statků dlouhodobé a střednědobé spotřeby, což jsou dvě složky neenergetického průmyslového zboží s nejvyšší dovozní náročností a je u nich tedy více pravděpodobné, že budou ovlivněny posilováním nominálního efektivního směnného kurzu eura, které započalo na jaře roku 2015. Růst cen zboží určeného pro krátkodobou spotřebu zůstal zhruba stabilní.

V tomto ohledu zůstaly tlaky působící v rámci celého dodavatelského řetězce v roce 2016 slabé. Tempo růstu dovozních cen se v roce 2015 meziročně výrazně snížilo a od začátku roku 2016 je negativní zejména v důsledku přímého dopadu posilování nominálního efektivního kurzu eura (viz graf 15). Na domácí straně se růst cen výrobců v odvětví nepotravinářského spotřebního zboží během roku pohyboval na úrovni kolem nuly. Vývoj cen v odvětví výroby zboží pro mezispotřebu ukazuje na výrazný dopad cen ropy a ostatních komodit na počátečních stupních cenového řetězce a následný vliv také na dalších stupních (měřeno cenami spotřebního zboží).

Tempo růstu cen služeb se během roku 2016 pohybovalo kolem 1,1 %, což bylo výrazně pod dlouhodobým průměrem. Služby v rámci HICP jsou obvykle domácího původu, což znamená, že by ceny služeb měly být těsněji spojeny s vývojem domácí poptávky a mzdových nákladů. Utlumený vývoj tak pravděpodobně odráží stále značný nadbytek kapacity na trhu zboží a služeb a nevyužitých zdrojů na trhu práce v eurozóně.

Domácí tlaky na růst nákladů zůstaly nízké

Domácí nákladové tlaky vyplývající ze mzdových nákladů byly v prvních třech čtvrtletích roku 2016 nadále nízké.

Růst náhrad na zaměstnance a jednotkových mzdových nákladů v eurozóně dosáhl v prvních třech čtvrtletích roku 2016 v průměru 1,3 % a 0,9 % (viz graf 16). Zatímco růst náhrad na zaměstnance zůstal nízký, mírné oživení jednotkových mzdových nákladů v roce 2016 v porovnání s rokem 2015 odráželo především pokles růstu produktivity práce. Faktory vysvětlující nízký tlak na růst mezd zahrnují stále vysoký objem nevyužitých zdrojů na trhu práce, strukturální reformy na trhu práce v posledních letech, které v některých zemích eurozóny vedly k vyšší pružnosti mezd směrem dolů, a nízká inflace^[15].

Domácí nákladové tlaky vyplývající z vývoje zisků (měřeno z hlediska hrubého provozního přebytku) se v roce 2016 poněkud snížily v porovnání s rokem 2015. To by mohlo naznačovat, že s tím, jak pokračoval růst cen ropy z nejnižších hodnot zaznamenaných začátkem roku 2016, odezníval i vliv zlepšení směnných relací souvisejícího s nízkými cenami ropy na růst zisků, které bylo hlavním faktorem zvyšujícím zisky v roce 2015^[16]. V důsledku toho byl příspěvek zisků na jednotku produkce od čtvrtého čtvrtletí roku 2015 do třetího čtvrtletí roku 2016 hlavní příčinou mírného snížení meziročního tempa změny deflátoru HDP.

Dlouhodobá inflační očekávání se stabilizovala

Dlouhodobá inflační očekávání měřená na základě průzkumů se v roce 2016 stabilizovala. Dle výběrového šetření mezi prognostiky (Survey of Professional Forecasters) se pětiletá inflační očekávání nacházela ve všech šetřeních v roce 2016 na úrovni 1,8 %. Dlouhodobá inflační očekávání podle šetření Consensus Economics z října 2016 se mírně zvýšila na úroveň 1,9 %. Poté, co v červenci dosáhla svých historicky nejnižších úrovní, začala inflační očekávání odvozená z inflačně indexovaných pětiletých swapových sazeb opět růst. Dlouhodobá inflační očekávání na základě tržních ukazatelů však zůstala během roku nižší než očekávání měřená na základě průzkumů.

Vývoj peněžní zásoby a úvěrů

Dynamiku růstu peněžní zásoby a úvěrů nadále ovlivňovaly nízké úrokové sazby a měnověpolitická opatření ECB. Růst peněžní zásoby se v roce 2016 stabilizoval na vysoké úrovni, zatímco růst úvěrů pokračoval v postupném oživení.

Růst peněžní zásoby zůstal zhruba stabilní

Růst širokého peněžního agregátu zůstal v roce 2016 zhruba stabilní, ačkoli dynamika růstu M3 ve druhé polovině roku 2016 mírně zeslábla (viz graf 17). V prosinci 2016 činil meziroční růst M3 5,0 % oproti 4,7 % na konci roku 2015. Vzhledem k nízkým nákladům příležitosti z držby likvidních vkladů v prostředí, které se vyznačuje velmi nízkými sazbami a plochou výnosovou křivkou, byl růst M3 i nadále ovlivňován jeho nejlikvidnějšími složkami. Dalšími důležitými faktory, které určovaly měnový vývoj v eurozóně, byla mimořádná opatření ECB, především její program nákupu aktiv (APP). Růst agregátu M1, odrážející zvýšený růst jednodenních vkladů domácností a nefinančních podniků, byl vysoký, avšak mírnější oproti svému historicky nejvyššímu tempu z poloviny roku 2015. V prosinci 2016 činil 8,8 % oproti 10,7 % v prosinci 2015.

Pokud jde o další hlavní složky M3, nízké úročení méně likvidních peněžních aktiv přispělo k přetrvávajícímu poklesu krátkodobých vkladů s výjimkou jednodenních vkladů (tj. M2 minus M1), což růst M3 nadále brzdilo. U dynamiky růstu obchodovatelných nástrojů (tj. M3 minus M2), které mají v M3 malou váhu, došlo k mírnému oživení, a to zejména v důsledku solidního růstu akcií a podílových listů fondů peněžního trhu a zvýšené držby krátkodobých dluhových cenných papírů bank.

V tvorbě peněz opět dominovaly domácí zdroje

Domácí protipoložky vyjma úvěrů vládním institucím měly během roku 2016 na růst M3 pozitivní vliv (viz modré sloupce v grafu 18). To na jedné straně odráželo postupné oživení růstu úvěrů soukromému sektoru. Na druhé straně byl růst M3 nadále podporován výrazně zápornou meziroční dynamikou dlouhodobějších finančních závazků MFI (bez kapitálu a rezerv). Tento vývoj lze částečně zdůvodnit relativně plochou výnosovou křivkou spojenou s měnověpolitickými opatřeními ECB, která vedla k tomu, že se držba dlouhodobých vkladů a dluhopisů bank stala pro investory méně výhodnou. Roli hrála i atraktivita cílených dlouhodobějších refinančních operací (TLTRO) jako alternativy k dlouhodobému tržnímu financování bank.

Nákupy dluhových cenných papírů v rámci programu nákupu cenných papírů veřejného sektoru (PSPP) měly na růst M3 výrazně pozitivní vliv (viz červené sloupce v grafu 18). Příspěvek úvěrů poskytnutých vládním institucím měnovými finančními institucemi vyjma Eurosystému byl oproti tomu záporný (viz zelené sloupce v grafu 18). Pozice čistých zahraničních aktiv MFI v eurozóně (která zrcadlově odráží pozici čistých zahraničních pasiv jiných subjektů než měnových finančních institucí v eurozóně vypořádaných prostřednictvím bank) zároveň v roce 2016 růst M3 nadále zpomalovala (viz žluté sloupce v grafu 18). Tento vývoj odrážel především pokračující odliv kapitálu z eurozóny a změnu struktury portfolií směrem k většímu zastoupení investičních nástrojů z oblastí mimo eurozónu. K tomuto trendu významně přispěl prodej státních dluhopisů v eurozóně nerezidenty v rámci PSPP, jelikož výnosy z nich byly investovány zejména do nástrojů z oblastí mimo eurozónu.

Růst úvěrů se nadále mírným tempem zotavoval

Postupné oživení růstu úvěrů odráželo vývoj v segmentu úvěrů soukromému sektoru (viz graf 17). Meziroční růst úvěrů MFI rezidentům eurozóny (včetně vládního a soukromého sektoru) se v průběhu roku 2016 zvyšoval a v prosinci činil 4,7% oproti 2,3 % v prosinci 2015. Zrychlení dynamiky úvěrů zaznamenaly především úvěry nefinančním podnikům. Růst úvěrů nefinančním podnikům výrazně oživil ze své nejnižší úrovně v prvním čtvrtletí roku 2014. K tomu přispělo výrazné snížení úrokových sazeb z bankovních úvěrů podporované dalším poklesem nákladů financování bank především vlivem mimořádných měnověpolitických opatření ECB. Růst úvěrů však nadále omezuje konsolidace rozvah bank a stále vysoký objem úvěrů v selhání v některých zemích.

Jak ukázal průzkum bankovních úvěrů v eurozóně z ledna 2017, k oživení růstu úvěrů navíc přispěly změny poptávky po úvěrech ve všech kategoriích, zatímco úvěrové standardy pro úvěry podnikům se víceméně stabilizují. Podle tohoto průzkumu je růst poptávky po úvěrech ovlivňován celkově nízkou hladinou úrokových sazeb, financováním fúzí a akvizic a restrukturalizací podniků a dále vyhlídkami trhu s bydlením. APP přispěl k čistému uvolnění úvěrových standardů, zejména úvěrových podmínek. Banky také oznámily, že dodatečnou likviditu získanou z APP a TLTRO použily k poskytování úvěrů a jako náhradu financování z jiných zdrojů. Naznačily také, že příznivý dopad na objem úvěrů měla záporná sazba vkladové facility ECB, která zároveň přispěla ke snížení úrokových marží.

Úrokové sazby z bankovních úvěrů domácnostem a nefinančním podnikům se snížily na svá historická minima

Ke snížení souhrnných nákladů financování bank k historicky nejnižším hodnotám přispělo akomodativní nastavení měnové politiky ECB, posílení rozvah bank a ustupující fragmentace finančních trhů. Od června 2014 banky promítají snížení nákladů financování do nižších zápůjčních sazeb (viz graf 19), které rovněž klesly na své historicky nejnižší úrovně. Kompozitní sazby z bankovních úvěrů domácnostem a nefinančním podnikům se od začátku června 2014 (kdy ECB spustila svá opatření na uvolnění úvěrových podmínek) do prosince 2016 snížily o zhruba 110 bazických bodů. Rozptyl úrokových sazeb z bankovních úvěrů nefinančním podnikům a domácnostem mezi jednotlivými zeměmi setrvával na snížených hodnotách.

Fiskální politika a strukturální reformy

Fiskální schodek eurozóny se v roce 2016 nadále snižoval, a to především vlivem nižších úrokových plateb a příznivé cyklické pozice, ačkoli nastavení fiskální politiky eurozóny bylo expanzivní. Podíl veřejného dluhu eurozóny nadále klesal. V řadě zemí však úroveň zadluženosti zůstává vysoká, což vyžaduje další fiskální opatření a více prorůstovou fiskální politiku, jež by zajistily snižování podílu veřejného dluhu. Růstový potenciál eurozóny by pomohlo zvýšit rychlejší provádění reforem podnikatelského a regulatorního prostředí. Pro podporu zaměstnanosti je navíc nutné provést komplexní reformy na trzích práce.

Fiskální schodky se v roce 2016 dále snížily

Podle makroekonomických projekcí odborníků Eurosystému z prosince 2016 klesl schodek vládního sektoru v eurozóně z 2,1 % HDP v roce 2015 na 1,8 % HDP v roce 2016 (viz graf 20). Tento výsledek je zhruba podobný hodnotě očekávané ekonomickou prognózou Evropské komise ze zimy 2017. Pokles schodku byl důsledkem nižších úrokových plateb a příznivé cyklické pozice, které převážily nad zhoršením cyklicky očištěného primárního salda. Zlepšení souhrnného schodku eurozóny odráželo lepší fiskální pozici většiny zemí eurozóny.

Fiskální pozice eurozóny, která se měří jako změna cyklicky očištěného primárního salda očištěná o rozpočtové dopady vládní pomoci finančnímu sektoru, byla v roce 2016 expanzivní (viz graf 20)^[20]. To bylo způsobeno především diskrečními fiskálními opatřeními na příjmové straně, jako je např. snižování přímých daní v mnoha zemích eurozóny. K tomu přispěl i poměrně dynamický nárůst sociálních plateb a mezispotřeby. Existují důkazy, že řada zemí zřejmě použila část úrokových úspor ke zvýšení primárních výdajů namísto snížení úrovně veřejného zadlužení nebo tvorby rezerv. Menší dopad než v předchozím roce měl na veřejné finance příliv uprchlíků.

Poměr veřejného dluhu eurozóny nadále klesal

Poměr vládního dluhu k HDP v eurozóně nadále postupně klesal ze svého maxima dosaženého v roce 2014. Podle makroekonomických projekcí odborníků Eurosystému z prosince 2016 se poměr dluhu k HDP snížil z 90,4 % v roce 2015 na 89,4 % v roce 2016. Ke zlepšení v roce 2016 přispěly zhruba rovnoměrně tři faktory: (i) příznivý vývoj diferenciálu úrokových sazeb a ekonomického růstu v důsledku nízkých úrokových sazeb a ekonomického oživení, (ii) malé primární přebytky a (iii) záporné úpravy mezi schodkem a zadlužením (viz graf 21).

V několika zemích je však úroveň veřejného zadlužení dosud vysoká a dokonce se zvyšuje. To je znepokojující vzhledem k tomu, že vysoké dluhové zatížení vlád činí ekonomiky zranitelnějšími vůči makroekonomickým šokům a nestabilitě na finančních trzích, a omezuje tak prostor pro fiskální politiku tyto šoky vstřebávat.^[21] Zejména pak země s vysokým poměrem dluhu k HDP by měly výši svého zadlužení snižovat v plném souladu s Paktem stability a růstu. Utlumení rizik ohrožujících udržitelnost dluhu je rovněž nezbytné z dlouhodobého pohledu vzhledem ke značným výzvám plynoucím ze stárnutí populace, které se odráží v rostoucích nákladech na důchody a zdravotní a dlouhodobou péči. Hlavní potřeby v oblasti reforem v zemích EU, které by vedly k omezení tlaků na výdaje ve zdravotní a dlouhodobé péči, identifikovala zpráva Evropské komise o zdravotní péči za rok 2016^[22].

Fiskální prostor byl v jednotlivých zemích rozdílný

Zatímco další fiskální konsolidace je pro několik zemí eurozóny nutná k zajištění udržitelnosti fiskálního vývoje, ostatní země disponují fiskálním prostorem i při dodržení Paktu stability a růstu. Pakt stability a růstu umožňuje určitou pružnost, která může na národní úrovni pomáhat při řešení požadavků na stabilizaci. Pakt například nabízí určitou volnost v oblasti vládních investic a nákladů na strukturální reformy.

Velikost fiskálního prostoru a jeho využití se v jednotlivých zemích lišily. Některé země, jako třeba Německo, využily svůj volný fiskální prostor například ke snížení značného dopadu, který měl na rozpočet příliv uprchlíků. Naproti tomu země bez fiskálního prostoru musely zavést fiskální opatření, aby zajistily plnění požadavků Paktu stability a růstu. Některé země, jako třeba Itálie, Lotyšsko nebo Litva, rovněž profitovaly z prostoru pro vyšší schodky, který poskytuje Pakt stability a růstu ve svém ustanovení o flexibilitě vládních investic a penzijních a strukturálních reforem.

Aby byl volný fiskální prostor využit co nejlépe, země by měly zaměřit svá opatření na individuálně navržené vynakládání vládních investičních výdajů, od něhož lze ve střednědobém horizontu očekávat trvalý přínos k ekonomickému růstu. I když je rozsah makroekonomických dopadů nejistý, lze očekávat, že vládní investice budou mít pozitivní poptávkový vliv a skrze navýšení objemu veřejného kapitálu povedou k růstu potenciálního produktu^[23].

V rámci podpory ekonomické stabilizace by měly země také usilovat o více prorůstové složení fiskálních politik. Na výdajové straně se nabízí přezkoumání výdajů, které by identifikovalo nároky, jež nutně nemusí vést ke zvýšení zabezpečení, a pomohlo by zajistit účinnější využívání veřejných peněz. Na příjmové straně jsou v řadě zemí důležitými oblastmi reforem zlepšení podpory růstu ze strany daňového systému a omezení daňových úniků. Především snížení zdanění práce, tj. daňové zátěže mzdového přijmu vyplývající z daně z příjmu fyzických osob a příspěvků na sociální zabezpečení, může mít na růst a zaměstnanost kladný vliv.^[24]

Rozdíly v dodržování fiskálních pravidel EU

Země musí zajistit přísné dodržování ustanovení Paktu stability a růstu a včasnou nápravu rizik pro udržitelnost dluhu. Země eurozóny plnily v roce 2016 Pakt stability a růstu ve značně rozdílné míře, aby si ovšem Pakt zachoval svou plnou důvěryhodnost, bylo z hlediska implementace žádoucí razantnější uplatňování fiskálních pravidel.

Fiskální konsolidace pokračuje, což také několika zemím pomohlo ukončit postup při nadměrném schodku. Postupy při nadměrném schodku byly v roce 2016 ve stanovené lhůtě ukončeny s Irskem a Slovinskem a také s Kyprem, který dosáhl nápravy rok před svým termínem. Ze zemí eurozóny se bude nápravná část Paktu stability a růstu na začátku roku 2017 vztahovat pouze na Francii, Španělsko a Portugalsko.^[25]

U řady zemí eurozóny však Evropská komise v roce 2016 a pro další roky identifikovala velké mezery v konsolidaci ve vztahu k požadavkům Paktu, tato zjištění však nevedla k podstatnému zvýšení počtu příslušných postupů uvedených v Paktu.^[26] Například v souvislosti s doporučeními pro jednotlivé země zveřejněnými v květnu 2015 Komise prošetřila porušení dluhového kritéria v Belgii, Itálii a Finsku v roce 2015. Na základě vyhodnocení číselné hodnoty pro doporučenou výši dluhu a/nebo příslušných faktorů uvedených v Paktu se však rozhodla postup při nadměrném schodku nezahájit. Rada se navíc v srpnu 2016 rozhodla řídit doporučením Komise a neuvalit pokuty na Španělsko a Portugalsko, přestože se jim nepodařilo zavést účinná opatření. Namísto toho byl Španělsku prodloužen termín nápravy nadměrného schodku do roku 2018 a požadované snížení schodku bylo významně zredukováno. Pro Portugalsko, které neslo fiskální náklady spojené s pomocí finančnímu sektoru v roce 2015, byl termín nápravy nadměrného schodku posunut o jeden rok do roku 2016. Komise navíc nenavrhla pozastavení části plateb z evropských strukturálních a investičních fondů.

Dne 16. listopadu 2016 zveřejnila Evropská komise hodnocení návrhů rozpočtů na rok 2017. Zjistila, že riziko neplnění požadavků Paktu stability a růstu hrozilo šesti zemím, na které se vztahuje preventivní část Paktu, konkrétně Belgii, Itálii, Kypru, Litvě, Slovinsku a Finsku.^[27] U zemí, na které se vztahuje nápravná část Paktu stability a růstu, bylo plnění vyhodnoceno jako víceméně v souladu s Paktem u Francie, a po předložení aktualizovaného návrhu rozpočtu také u Španělska. U Portugalska se očekávalo, že práh významné odchylky překročí, avšak pouze velmi mírně. Dne 5. prosince 2016 Euroskupina oznámila, že členské státy, na které se nadále vztahuje nápravná část Paktu stability a růstu, by měly zajistit včasnou nápravu svých nadměrných schodků a poté náležitou konvergenci ke střednědobým rozpočtovým cílům a dodržování dluhových kritérií.^[28]

Lepší instituce jsou klíčové pro vyšší potenciální růst

Ačkoli ekonomické oživení pokračuje, růst eurozóny stále čelí střednědobým a dlouhodobým výzvám. Slabý růst produktivity, vysoká úroveň zadlužení a strukturální nezaměstnanost brání silnějšímu růstu ekonomiky a vyžadují nový stimul ve formě opatření na straně nabídky. Existuje dostatek důkazů, že slabý trend růstu HDP a zaměstnanosti souvisí s nižší kvalitou vnitrostátních institucí (jako je např. kontrola korupce a respektování práva) a nepružnou strukturou trhu práce a zboží^[29]. Zdravé instituce a struktury ekonomik jsou pro odolnost a dlouhodobou prosperitu eurozóny skutečně nezbytné (viz graf 22)^[30].

Řada indikátorů přitom naznačuje, že dynamika reforem v eurozóně po roce 2013 značně zpomalila a tempo provádění reforem se vrátilo na předkrizovou úroveň.^[31] Toto zpomalení je politováníhodné, jelikož jsou již k dispozici příklady důvěryhodných a dobře zacílených reforem zavedených během krize, které měly pro dané země eurozóny značné přínosy.^[32]

Pomalé zavádění reforem vyvolává obavy ohledně růstu eurozóny a vyhlídek zaměstnanosti, a brzdí tak další nezbytné zlepšení schopnosti měnové unie vstřebávat šoky. Tabulka 1 ukazuje pokrok dosažený v provádění doporučení Evropské komise pro jednotlivé země pro rok 2016. Je zřejmé, že provádění reforem napříč zeměmi eurozóny bylo poměrně omezené. Žádné z doporučení nebylo například realizováno v plném rozsahu a pouze 10 % z nich zaznamenalo výrazný pokrok. Ve většině zemí eurozóny byl nicméně v roce 2016 pozorován určitý pokrok u reforem rámcových podmínek (např. zvýšení efektivnosti insolvenčních rámců, podpora restrukturalizace zadlužení soukromého sektoru a zlepšení přístupu k financování pro malé a střední podniky). V oblasti fiskálně-strukturálních reforem se opatření nadále zaměřovala na snížení zdanění práce a některé země eurozóny se také snažily zvýšit efektivnost veřejné správy a výběru daní. Pokrok u reforem trhu práce a opatření ke zvýšení konkurenceschopnosti v sektoru služeb byl ve většině zemí eurozóny mnohem menší či dokonce žádný. Pokud k reformám došlo, prováděly se obvykle nesystematicky. To znamená, že potenciálně významné a doplňující se prvky mezi různými oblastmi reforem byly opomenuty, přičemž se promarnila příležitost plně internalizovat poptávkově stimulační účinky, které vznikají na základě vytvořených očekávání vyšších příjmů v budoucnu.^[33]

Vlády by měly urychlit zavádění reforem podporujících podnikání. Jak je uvedeno výše, v roce 2016 bylo vynaloženo určité úsilí na zlepšení podnikatelského a regulatorního prostředí, pokrok v této oblasti byl však v posledních letech příliš malý na to, aby došlo ke sladění zemí eurozóny s nejlepšími postupy na globální úrovni. Jak je konstatováno v následujícím boxu 4, nevyužitý potenciál reforem zvýšit produktivitu a zaměstnanost zůstává značně velký. Vedle opatření ke zlepšení veřejné infrastruktury by ke zvýšení investic a tím i agregátní poptávky přispěla také opatření k posílení efektivnosti insolvenčních rámců a zvýšení konkurenceschopnosti na trzích zboží a služeb. Jako doplněk k těmto reformním prioritám jsou zapotřebí komplexní reformy trhu práce, které by zvýšily pružnost pracovního trhu, snížily segmentaci mezi různými typy pracovních smluv a odstranily nesoulad ve struktuře kvalifikace pracovní síly. Rovněž je třeba posílit opatření k řešení vysoké nezaměstnanosti, přičemž by měly být zaměřeny na rozvoj lidského kapitálu, mobilitu pracovních sil i aktivní programy na trhu práce. Také větší efektivnost veřejné správy by podpořila růst produktivity a pomohla soukromému sektoru.

Provádění reforem potřebuje nový stimul i na úrovní EU. Nová struktura ekonomické správy a řízení v rámci tzv. Evropském semestru Komise by měla posílit provádění reforem v celé eurozóně, ale omezený pokrok popsaný výše ukazuje, že je třeba podniknou další kroky. Jak uvádí tzv. zpráva pěti předsedů^[34] zveřejněná v roce 2015, ve střednědobém až dlouhodobém horizontu je třeba, aby byl proces konvergence směrem k odolným ekonomickým strukturám závaznější. K vybudování odolnější eurozóny podporující růst přispěje i tlak na větší pokrok v zavádění jednotného trhu, vytvoření skutečné unie kapitálových trhů a dokončení bankovní unie.

Měnová politika podporující oživení v eurozóně a zvýšení inflace

Nutnost dalších měnověpolitických opatření v roce 2016

Zhoršené ekonomické a finanční podmínky na začátku roku vyžadovaly pozorné sledování

Opatření měnové politiky, která v posledních letech přijala ECB, byla zaměřena na podporu hospodářského oživení v eurozóně a návrat inflace k úrovni pod 2 %, ale blízko této hodnoty ve střednědobém horizontu. Tato opatření, jež zahrnovala cílené dlouhodobější refinanční operace (TLTRO), program nákupu aktiv (APP) a zápornou sazbu vkladové facility, byla realizována v několika krocích a ukázala se jako velmi účinná při podpoře oživení a boji s dezinflačními tlaky. V průběhu roku 2016 však nepříznivé faktory zpomalovaly přibližování inflace úrovním konzistentním s cílem Rady guvernérů, a vyžádaly si tak další měnověpolitické kroky během celého roku.

Na začátku roku 2016 se zhoršily ekonomické a finanční podmínky v prostředí zvýšené nejistoty, geopolitických rizik a výraznější volatility na finančních a komoditních trzích. Především zesílily obavy ohledně směřování světové ekonomiky ve světle zpomalení na rozvíjejících se trzích, zejména v Číně. Navíc dynamika inflace byla nadále nižší, než se očekávalo, což bylo způsobeno především obnoveným prudkým poklesem cen ropy a nevýrazným růstem mezd. Společně s klesajícími krátkodobými a střednědobými inflačními očekáváními to signalizovalo zvýšená rizika sekundárních efektů, neboť existovala možnost, že by slabá inflační očekávání mohla vést k odkládání růstu mezd.

V této souvislosti Rada guvernérů v lednu potvrdila svoji signalizaci budoucí měnové politiky a zdůraznila, že očekává setrvání základních úrokových sazeb ECB na současné nebo nižší úrovni po delší dobu a rozhodně za horizont čistých nákupů aktiv. Vzhledem k nejisté intenzitě a trvalosti nepříznivých faktorů Rada guvernérů navíc vnímala potřebu přezkoumat a případně změnit nastavení měnové politiky na svém měnověpolitickém zasedání v březnu 2016, kdy měla mít k dispozici podrobnější informace včetně nových makroekonomických projekcí.

V prvním čtvrtletí se snížily vyhlídky na udržitelný posun trajektorie inflace k cíli Rady guvernérů na úrovni pod 2 %, ale blízko této hodnoty ve střednědobém horizontu. Zejména došlo ke zpřísnění finančních podmínek, a to především na akciových a devizových trzích, s nímž bylo spojeno riziko přísnějších podmínek financování pro reálnou ekonomiku. Přicházející informace rovněž naznačovaly, že hospodářské oživení ztrácelo na síle a inflace se opět snížila do záporných hodnot. Přestože značná část tohoto snížení byla způsobena klesajícími cenami ropy, jádrové cenové tlaky byly také slabší, než se předpokládalo. Tržní ukazatele střednědobých inflačních očekávání rovněž klesaly, což dále zesilovalo rizika sekundárních efektů. V březnu došlo k výraznému snížení projekcí inflace, které sestavili pracovníci ECB, což implikovalo další odložení okamžiku, kdy by se inflace měla vrátit k cíli Rady guvernérů na úrovni pod 2 %, ale blízko této hodnoty.

Pesimističtější výhled si v březnu vynutil razantní reakci měnové politiky

V této souvislosti existovaly pádné argumenty pro změnu nastavení měnové politiky Rady guvernérů, která by poskytla další výrazný měnověpolitický podnět působící proti zvýšeným rizikům pro cíl ECB v oblasti cenové stability. Rada guvernérů proto v březnu 2016 přijala komplexní soubor měnověpolitických opatření.

Na svém březnovém zasedání Rada guvernérů rozhodla: (i) snížit základní úrokové sazby a především snížit sazbu vkladové facility na -0,40 %^[38], (ii) rozšířit objem měsíčních nákupů v rámci APP na 80 mld. EUR od dubna 2016 a zvýšit limity vztahující se na emitenta a na podíl na emisi v případě nákupů některých druhů cenných papírů, (iii) zařadit do APP nový program nákupu aktiv podnikového sektoru (CSPP) pro nákup dluhopisů v eurech s investičním stupněm vydaných nebankovními podniky usazenými v eurozóně a (iv) zahájit od června 2016 novou sérii čtyř cílených dlouhodobějších refinančních operací (TLTRO II) se splatností čtyři roky. Rada guvernérů také v rámci své signalizace budoucí měnové politiky dále vyjasňovala, že očekává setrvání základních úrokových sazeb ECB na současné nebo nižší úrovni po delší dobu a rozhodně za horizont našich čistých nákupů aktiv, a znovu potvrzovala, že nákupy aktiv by měly probíhat do konce března 2017 nebo podle potřeby i delší dobu a v každém případě, dokud Rada guvernérů nezaznamená udržitelnou korekci vývoje inflace, která je v souladu s jejím inflačním cílem.

Cílem tohoto komplexního souboru opatření bylo dále uvolnit výpůjční podmínky pro soukromý sektor a podpořit jeho úvěrování a tím posílit dynamiku oživení v eurozóně a urychlit návrat inflace na požadované úrovně. Opatření rovněž pomohla zmírnit tlak na finančním trhu, který byl zaznamenán na začátku roku, a zabránit, aby narušoval transmisi akomodativního nastavení měnové politiky (viz část 2.2 kapitoly 1). Snížení sazby vkladové facility mělo za cíl vyvolat další uvolnění úvěrových podmínek (viz graf 23). Banky se zůstatky likvidity převyšujícími povinné minimální rezervy by tak byly motivovány využít likviditu ke koupi jiných aktiv nebo k poskytování většího množství úvěrů reálné ekonomice. Záporná sazba vkladové facility tím podpořila program nákupu aktiv zesílením efektů změn struktury portfolií.

TLTRO II byly navrženy jako významný prvek úvěrového uvolnění a tvorby úvěrů, který napomáhá transmisi měnové politiky prostřednictvím kanálu bankovních úvěrů. Zatímco maximální účtovaná úroková sazba byla stanovena ve výši přidělované sazby pro hlavní refinanční operace, skutečná sazba by mohla být dokonce tak nízká jako sazba vkladové facility, jestliže by úvěry poskytnuté danou bankou přesáhly předem stanovenou referenční hodnotu.^[39]

Zavedení CSPP dále posílilo transmisi nákupů aktiv prováděných Eurosystémem do reálné ekonomiky. Byla definována široká množina způsobilých aktiv, aby program pomohl co největšímu počtu podniků a sektorů.^[40] Nákupy v rámci CSPP byly v zásadě umožněny na primárním i sekundárním trhu.^[41]

Ekonomika eurozóny byla ve druhé polovině roku 2016 odolná, ale slabá jádrová inflace přetrvávala

Soubor opatření schválených v březnu 2016 byl společně s předchozím významným měnovým stimulem zásadní pro podporu odolnosti ekonomiky eurozóny v prostředí globální a politické nejistoty. Po výsledku britského referenda o členství v EU v polovině roku 2016 se zprvu zvýšila volatilita na finančních trzích, ale trhy celkově vykázaly povzbudivou odolnost a poměrně rychle se opět uklidnily. Této odolnosti napomohla skutečnost, že centrální banky na celém světě byly připraveny v případě potřeby poskytovat likviditu, spojená s přísným regulatorním a dohledovým rámcem pro banky v eurozóně, a akomodativní měnověpolitická opatření ECB.

Zároveň byla zahraniční poptávka nadále nepříznivě ovlivňována možným budoucím dopadem výsledku britského referenda a dalšími geopolitickými nejistotami společně s nevýraznými růstovými vyhlídkami rozvíjejících se trhů, což bylo zpočátku vnímáno jako zdroj rizika zhoršení ekonomických vyhlídek eurozóny ve druhé polovině roku. To se také odrazilo v makroekonomických projekcích pracovníků ECB ze září 2016, které mírně snížily očekávaný růst eurozóny ve srovnání s červnovými projekcemi. Jádrové cenové tlaky navíc stále nevykazovaly přesvědčivý rostoucí trend a byly i nadále zdrojem obav. Především výhled růstu a inflace v eurozóně nadále závisel na velmi uvolněných finančních podmínkách, které do značné míry odrážely akomodativní nastavení měnové politiky.

Rada guvernérů proto na podzim velmi pozorně sledovala vývoj v ekonomice a na finančních trzích a zdůrazňovala své odhodlání zachovat velmi výraznou míru podpory ze strany měnové politiky, které byla nutná k zajištění udržitelného přiblížení inflace k úrovním pod 2 %, ale blízko této hodnoty ve střednědobém horizontu. S cílem zvýšit svoji připravenost a akceschopnost dále Rada guvernérů uložila příslušným výborům Eurosystému, aby zkoumaly možnosti, které by zajistily hladkou implementaci APP do března 2017 nebo podle potřeby i delší dobu.

Ke konci roku oživení v eurozóně nadále vykazovalo odolnost vůči panujícím nejistotám, čemuž napomáhalo také pokračující silné promítání měnověpolitických opatření do reálné ekonomiky eurozóny. Oživení postupovalo mírným, avšak zrychlujícím tempem převážně v důsledku zesilující domácí poptávky, růstu reálného disponibilního důchodu, pokračující tvorby pracovních míst a nadále velmi příznivých podmínek financování. Inflace se rovněž zvýšila v návaznosti na rostoucí ceny energií a ve výhledu měla dále růst.

Prosincový soubor opatření měl za cíl zachovat výraznou míru měnové akomodace

Scénář postupně rostoucího trendu inflace nadále do značné míry závisel na podpoře ze strany akomodativní měnové politiky. Vzhledem k dlouhodobě slabé jádrové inflaci bylo nepravděpodobné, že by bylo s dostatečnou jistotou dosaženo trvalejšího přiblížení inflace požadovaným úrovním. V této situaci bylo zapotřebí zachovat velmi výraznou míru měnové akomodace déle než do března 2017.

Na svém prosincovém zasedání proto Rada guvernérů rozhodla: (i) prodloužit horizont čistých nákupů aktiv déle než do března 2017 oznámením pokračování APP – společně s reinvestováním splatných cenných papírů^[42] – v měsíčním objemu 60 mld. EUR od dubna 2017 do konce prosince 2017 nebo podle potřeby i delší dobu a v každém případě, dokud Rada guvernérů nezaznamená udržitelnou korekci vývoje inflace, která je v souladu s jejím inflačním cílem, a (ii) upravit parametry APP od ledna 2017, aby byla zajištěna jeho pokračující hladká implementace, a to snížením minimální zbytkové splatnosti způsobilých cenných papírů v rámci programu nákupu cenných papírů veřejného sektoru ze dvou let na jeden rok a umožněním nákupů cenných papírů s výnosem do splatnosti pod úrokovou sazbou vkladové facility ECB v nezbytném rozsahu.^[43] Základní úrokové sazby ECB byly ponechány beze změny a Rada guvernérů uvedla, že nadále očekává jejich setrvání na současné nebo nižší úrovni po delší dobu a rozhodně za horizont čistých nákupů aktiv. Rada guvernérů dále znovu potvrdila, že bude pečlivě sledovat, jak se bude vyvíjet výhled cenové stability, a bude-li to k dosažení jejího cíle nutné, využije všechny nástroje, které má v rámci svého mandátu k dispozici. Rada guvernérů především zdůraznila, že kdyby mezitím došlo ke zhoršení výhledu nebo kdyby finanční podmínky nebyly v souladu s dalším pokrokem v udržitelném přibližování inflace k cíli, zamýšlí zvýšit objem nebo prodloužit trvání programu.

Tato rozhodnutí měla za cíl zajistit, že finanční podmínky v eurozóně budou nadále velmi příznivé, což zůstávalo zásadní podmínkou dosažení cíle ECB v oblasti cenové stability. Zejména prodloužení nákupů v rámci APP mělo zajistit trvalejší podporu podmínek financování a tím i trvalejší transmisi stimulačních opatření na podporu mírného, ale zesilujícího oživení. Cílem dlouhodobější přítomnosti Eurosystému na trhu bylo působit jako zdroj stability v prostředí zvýšené nejistoty včetně obav pramenících z možných dlouhodobých dopadů britského referenda a možných hospodářskopolitických dopadů prezidentských voleb ve Spojených státech. Snížení měsíčního objemu nákupů odráželo přehodnocení bilance rizik Radou guvernérů, podle něhož se zvýšila důvěra v celkový výkon ekonomiky eurozóny, zatímco rizika deflace z velké části vymizela. Cílem rozhodnutí bylo chránit finanční podmínky v eurozóně a umožnit, aby oživení pokročilo a zesílilo navzdory možným vnějším či vnitřním šokům.

Transmise měnové politiky do finančních a ekonomických podmínek

Komplexní měnověpolitická opatření ECB nadále účinně zajišťovala výraznou míru měnové akomodace

Klíčovým faktorem podporujícím oživení v eurozóně byla měnověpolitická opatření zavedená v polovině roku 2014, kdy ECB poprvé představila plošné uvolňovací nástroje včetně uvolnění úvěrových podmínek. Tato komplexní měnověpolitická opatření – např. nákupy aktiv, cílené dlouhodobější refinanční operace (TLTRO) a nízké měnověpolitické sazby – se nadále promítají do reálné ekonomiky. V důsledku toho se výpůjční podmínky pro domácnosti a podniky výrazně uvolnily a úvěrování se posílilo, čímž se podpořily celkové výdaje v celé eurozóně.

Značná míra akomodace pocházela z čistých nákupů v rámci programu nákupu aktiv (APP), který zahrnuje nákupy široké škály cenných papírů soukromého i veřejného sektoru ve čtyřech podprogramech: v programu nákupu cenných papírů veřejného sektoru (PSPP), v programu nákupu cenných papírů krytých aktivy (ABSPP), ve třetím programu nákupu krytých dluhopisů (CBPP3) a v programu nákupu aktiv podnikového sektoru (CSPP). Implementace programu APP probíhala v roce 2016 opět hladce. Flexibilita v rámci APP umožnila, aby průměrné měsíční nákupy zůstaly v souladu s cílem stanoveným Radou guvernérů, tj. na úrovni 60 mld. EUR měsíčně od ledna do března 2016 a na úrovni 80 mld. EUR měsíčně ve zbytku roku. Nákupy byly ale mírně nižší v srpnu a prosinci, tj. v měsících zpravidla charakterizovaných nižší likviditou na trhu, a mírně vyšší v ostatních měsících. Zdaleka největší podíl na celkovém objemu nákupů stále představují nákupy cenných papírů veřejného sektoru (viz graf 24).

Úspěšně pokračovala transmise opatření ECB prostřednictvím finančních trhů a bankovního systému

Měnověpolitická opatření ECB měla výrazný vliv na referenční finanční aktiva. Ke značnému poklesu sazeb peněžního trhu a výnosů státních dluhopisů od poloviny roku 2014 přispěly především nákupy aktiv prováděné Eurosystémem a prostředí nízkých úrokových sazeb.^[50] Měnová politika ECB také pomohla částečně uchránit podmínky na trhu dluhopisů v eurozóně před rostoucími výnosy státních dluhopisů ve Spojených státech ke konci roku 2016. Opatření ECB navíc ovlivnila vývoj v ostatních segmentech finančních trhů. Je možné, že změny struktury portfolií a kladné makroekonomické vlivy spojené s velice významnou mírou měnové akomodace podpořily oživení cen akcií. Nominální efektivní kurz eura se v roce 2016 celkově snížil.

Měnověpolitická opatření ECB přispěla k významnému zlepšení podmínek financování bank dvěma způsoby. Zaprvé, nástroje financování bank byly mezi třídami aktiv, které zaznamenaly významný pokles střednědobých až dlouhodobých výnosů. K tomu přispěl vliv změn struktury portfolií v důsledku nákupů aktiv prováděných Eurosystémem a nedostupnost aktiv kvůli nižší emisi dluhopisů ze strany bank, které si místo toho půjčovaly v rámci TLTRO.^[51] Tím došlo k výraznému poklesu souhrnných nákladů dluhového financování bank (viz graf 25). Zadruhé, banky nadále nahrazovaly dražší, krátkodobé financování prostřednictvím trhů financováním prostřednictvím TLTRO (a navíc využívaly možnost nahrazení TLTRO-I levnějšími TLTRO-II).^[52] V roce 2016 byly provedeny tři ze čtyř plánovaných operací TLTRO-II a čtvrtá je naplánovaná na březen 2017.^[53] Do konce roku 2016 bylo čerpáno celkem 506,7 mld. EUR, tj. přibližně 43% celkového úvěrového přídělu bank v eurozóně v rámci TLTRO-II.

Celkový vliv APP a záporné sazby vkladové facility na ziskovost bank byl omezený, protože se vlivy na různé složky zisků bank z velké části vzájemně vykompenzovaly (viz graf 26). Na jednu stranu tato dvě opatření snížila úrokové sazby u velké skupiny finančních aktiv, snížila úrokové marže a přispěla tak k nižším čistým úrokovým příjmům. Na druhou stranu nárůst tržní hodnoty státních dluhopisů v držení bank vygeneroval kapitálové zisky. Vedle toho kladné vlivy nedávných měnověpolitických opatření na hospodářský výhled přispěly k nárůstu objemu úvěrů a zlepšení jejich kvality.

Podniky v eurozóně těžily z akomodativní měnové politiky ECB

Promítání měnového stimulu do úvěrových podmínek bank a tvorby úvěrů bylo výrazné. Úrokové sazby od června 2014 citelně poklesly v širokém spektru tříd aktiv a úvěrových trhů. V důsledku toho podniky a domácnosti v eurozóně zaznamenaly příznivějších výpůjční podmínky. Například sazby z bankovních úvěrů u podniků poklesly od června 2014 do prosince 2016 o více než 110 bazických bodů (viz graf 19).

Uvolněné finanční podmínky pociťují i malé a střední podniky, které představují páteř ekonomiky v eurozóně a jsou ve velké míře závislé na bankovních úvěrech. Úvěrové podmínky bank se v případě malých a středních podniků dále zlepšily: od května 2014 poklesly sazby z velmi malých bankovních úvěrů podnikům zhruba o 180 bazických bodů. V šetření o přístupu podniků v eurozóně k financování navíc malé a střední podniky opět zaznamenaly další zlepšení přístupu k úvěrům a zvýšenou ochotu bank poskytovat úvěry s nižšími úrokovými sazbami.^[54] Nové bankovní úvěry podnikům se nadále používají především k financování investičních projektů, zásob a provozního kapitálu.

Nákupy aktiv prováděné Eurosystémem a prostředí nízkých úrokových sazeb motivovaly banky k poskytování většího množství úvěrů, např. snížením atraktivity investic do cenných papírů s nižším výnosem. Zároveň snížení nákladů na TLTRO-II pro banky aktivně poskytující úvěry také pobídlo banky k tomu, aby poskytly větší objem úvěrů (protože si banky mohou v rámci TLTRO-II půjčit levněji, pokud objem úvěrů překročí referenční hodnotu). To podpořilo uvolnění úvěrových standardů a zlepšení podmínek bankovních úvěrů, jak vyplývá z průzkumu bankovních úvěrů v eurozóně.^[55] V důsledku toho při rostoucí poptávce po úvěrech pokračovalo postupné oživení úvěrů soukromému sektoru v eurozóně. Od května 2014 do prosince 2016 se meziroční tempo růstu úvěrů domácnostem zvýšilo z hodnoty -0,1 % na 2,0 % a tempo růstu úvěrů nefinančním podnikům vzrostlo z hodnoty -2,9 % na 2,3 % (viz graf 27).

Původní údaje týkající se příspěvku CSPP k uvolnění podmínek financování podniků byly povzbudivé. Oznámení CSPP z 10. března 2016 výrazně podpořilo probíhající snižování spreadů mezi výnosy dluhopisů emitovaných nefinančními podniky a bezrizikovou sazbou (viz graf 28).^[56] Vedle toho CSPP přispěl během roku k růstu emise podnikových dluhopisů v eurech (viz graf 29). V důsledku změn struktury portfolií vzrostla i poptávka po dluhopisech, které nespadají do CSPP, a díky tomu vzrostl objem emisí. CSPP měl také významné vedlejší účinky na podmínky financování podniků, protože banky kvůli nahrazování bankovních úvěrů emisemi podnikového dluhu zaznamenaly vyšší konkurenční tlak a výraznější snížení marží u úvěrů velkým podnikům.

Provádění CSPP probíhalo tak, jak se předpokládalo při jeho spuštění. Nákupy byly dobře diverzifikované mezi jednotlivými ratingy, sektory, zeměmi a emitenty. K 31. prosinci 2016 držel Eurosystém nebankovní podnikové dluhopisy v hodnotě přibližně 51 mld. EUR, emitované 225 různými emitenty.

Akomodativní politika ECB významně podpořila makroekonomický vývoj v eurozóně

Měnověpolitická opatření, která ECB zavedla od června 2014, měla významný makroekonomický vliv. Bez těchto opatření by byl vývoj růstu i inflace v roce 2016 mnohem utlumenější. Především zmizelo riziko deflace, k čemuž přispěla opatření ECB.

Evropský finanční sektor: vyšší odolnost v prostředí slabé ziskovosti

V roce 2016 byla v rámci pravidelného hodnocení ECB v oblasti vznikajících rizik a odolnosti finančního systému zjištěna řada rizik ohrožujících finanční stabilitu eurozóny. Systémové napětí v eurozóně zůstalo ale celkově utlumené. Přestože se finanční instituce často potýkaly se slabou ziskovostí, v mnoha případech zlepšily svou odolnost, například díky vyšší kapitálové vybavenosti.

Rok 2016 byl druhým celým rokem, v němž ECB plnila své makroobezřetnostní a mikroobezřetnostní úkoly poté, co byl v listopadu 2014 ustaven jednotný mechanismus dohledu (SSM), který se skládá z ECB a vnitrostátních příslušných orgánů zemí eurozóny. ECB se také podílela na několika významných regulatorních iniciativách a opatřeních zaměřených na vznik třetího pilíře bankovní unie, tj. evropského systému pojištění vkladů.

Rizika a zranitelná místa ve finančním systému eurozóny

ECB hodnotí vývoj finanční stability v eurozóně a finančních systémech EU a identifikuje tak zranitelná místa a zdroje systémového rizika. Tento úkol plní spolu s ostatními centrálními bankami Eurosystému a Evropského systému centrálních bank. Vznik potenciálních systémových rizik ve finančním systému se řeší prostřednictvím makroobezřetnostních opatření.

ECB zveřejňuje své analýzy finanční stability v pololetní publikaci Financial Stability Review.^[60] ECB také poskytuje analytickou podporu Evropské radě pro systémová rizika v oblasti analýz finanční stability.

Turbulence na globálních finančních trzích v roce 2016 a obavy ohledně vyhlídek ziskovosti bank v eurozóně

Systémové napětí v eurozóně zůstalo v roce 2016 celkově utlumené navzdory krátkým turbulencím na globálních finančních trzích. Mezi ně patřilo zhoršení tržního sentimentu na počátku roku, vyvolané volatilitou cen čínských akcií a obavami ohledně rozvíjejících se trhů, a později i politická nejistota, která následovala po výsledcích britského referenda o členství v EU a po prezidentských volbách ve Spojených státech. Ceny akcií bank v eurozóně zaznamenaly v roce 2016 období vysoké volatility, což celkově přispělo k nárůstu odhadovaných nákladů na emise akcií. Jedním z hlavních důvodů byly nadále obavy trhu ohledně vyhlídek ziskovosti bank v eurozóně v prostředí nízkého růstu a nízkých úrokových sazeb. Pokračující akomodativní měnová politika a ustupující obavy trhu ohledně Číny zároveň utlumily nárůst systémového napětí v eurozóně, přičemž standardní ukazatele bank, napětí na trzích státních dluhopisů a finanční zátěž zůstaly na konci roku 2016 na nízké úrovni (viz graf 30).

Za této situace byla v roce 2016 identifikována čtyři hlavní rizika ohrožující finanční stabilitu v eurozóně (viz tabulka 2). Vzhledem k vyšší politické nejistotě, zranitelnosti rozvíjejících se trhů a relativně nízkému ocenění rizika na trzích vzrostla možnost globálního přecenění rizika. V prostředí nízkých úrokových sazeb investoři zároveň neustále zvyšovali úroveň rizika ve svých portfoliích. Co se týká cen aktiv, výnosy podnikových dluhopisů zůstaly v roce 2016 na nízké úrovni, zatímco na některých akciových trzích byly patrné známky nadhodnocení. Ty se také začínaly objevovat v některých zemích u rezidenčních a komerčních nemovitostí.

Další klíčové problémy v roce 2016 byly v mnoha směrech dědictvím bankovní a dluhové krize. Bankovní sektor eurozóny zůstal zranitelný i přes výše uvedenou odolnost vůči tržnímu napětí. Slabý hospodářský růst a s ním spojené prostředí nízkých úrokových sazeb měly negativní vliv na vyhlídky ziskovosti bank ve vyspělých ekonomikách (viz graf 31). I přes tyto problémy banky v posledních letech významně posílily své kapitálové pozice (jak potvrzují také výsledky zátěžového testu pro celou EU, který provedl v roce 2016 Evropský orgán pro bankovnictví).

V některých zemích eurozóny měla na vyhlídky ziskovosti dopad také strukturální nadbytečná kapacita a stále neúplné přizpůsobení obchodních modelů prostředí nízkých úrokových sazeb (viz box 7).

Objem úvěrů v selhání zůstal v některých zemích eurozóny nadále vysoký, což vyvolalo obavy ohledně budoucí ziskovosti bank a finanční stability (viz box 8). Kromě toho snižování úrovně úvěrů v selhání probíhalo stále pomalu. Na úrovni bank mezi tyto důvody patřily nedostatečné kapacity a zkušenosti s řízením úvěrů v selhání, kapitálová omezení a nízká ziskovost. Vedle toho rychlé řešení úvěrů v selhání limitovaly strukturální faktory, jako jsou nedostatečné insolvenční zákony, omezení v oblasti soudnictví, chybějící systémy mimosoudního vymáhání, nedostatečně rozvinutý trh úvěrů v selhání a účetní a daňové problémy.^[61]

Rizika pro finanční stabilitu vyplývala v roce 2016 také z oblasti mimo bankovní sektor. Za prvé se zvýšily obavy ohledně udržitelnosti dluhu ve veřejném a nefinančním sektoru. Za druhé se také zvýšilo podstupované riziko v rychle rostoucím sektoru investičních fondů. Přestože investiční fondy v eurozóně zůstaly odolné vůči tržnímu napětí, odlivy některých nemovitostních fondů ve Velké Británii po výsledku referenda ukázaly zranitelnost otevřených fondů (fondů, které mohou emitovat neomezené množství podílů, přičemž investoři mohou svou investici kdykoli odprodat). Rizika umocnil nedostatek systémové perspektivy v regulaci sektoru a z toho plynoucí problém při prevenci kumulace rizik v celém sektoru.

Strukturální analýza širšího finančního sektoru eurozóny včetně pojišťoven a penzijních fondů a subjektů stínového bankovnictví potvrdila, že nebankovní finanční sektor v roce 2016 nadále rostl.^[62] Bankovní sektor se zároveň v roce 2016 dále posouval směrem k tradičnímu podnikání. Přesun od financování poskytovaného centrální bankou a velkoobchodního financování k financování prostřednictvím vkladů byl doprovázen poklesem finanční páky.

Makroobezřetnostní funkce ECB

Rozhodování o makroobezřetnostních opatřeních v eurozóně mají společně na starosti vnitrostátní orgány a ECB. Vnitrostátním orgánům zůstává pravomoc realizovat makroobezřetnostní opatření, ale ECB má pravomoc doplnit tato opatření přijatá vnitrostátními orgány o makroobezřetnostní nástroje, které jí svěřily právní předpisy EU. Asymetrická povaha pravomocí odráží úlohu, kterou je ECB povinna vykonávat k překonání potenciálního sklonu k nečinnosti na vnitrostátní úrovni.

V roce 2016 ECB a vnitrostátní orgány vedly dále široké diskuse o použití makroobezřetnostních nástrojů, a to v rovině technické i v rovině makroobezřetnostní politiky. Jejich účelem bylo zhodnotit adekvátnost makroobezřetnostní politiky v zemích podléhajících evropskému bankovnímu dohledu.

Makroobezřetnostní politika v průběhu roku 2016

Během roku 2016 ECB posílila svou koordinační úlohu v makroobezřetnostní politice a svou externí komunikaci makroobezřetnostních otázek s cílem zlepšit transparentnost a podtrhnout význam makroobezřetnostní politiky. Rada guvernérů vydala své první makroobezřetnostní prohlášení na základě diskusí Makroobezřetnostního fóra, které se skládá z členů Rady guvernérů a Rady dohledu ECB. Vedle toho byla v březnu a říjnu vydána první dvě čísla publikace ECB Macroprudential Bulletin. Cílem tohoto bulletinu je zvýšit transparentnost makroobezřetnostní politiky, poskytovat informace o probíhajícím výzkumu na makroobezřetnostní témata a ilustrovat, jak je aplikován na makroobezřetnostní politiku ECB První číslo bulletinu se zabývalo také rámcem makroobezřetnostní politiky ECB a jeho vazbou na ostatní makroobezřetnostní fóra a procesy EU.^[69]

ECB také plnila svůj právní mandát v oblasti hodnocení makroobezřetnostních rozhodnutí vnitrostátních orgánů v zemích, které podléhají evropskému bankovnímu dohledu. Obdržela oznámení o více než stovce rozhodnutí, z nichž se většina týkala stanovení proticyklických kapitálových rezerv, identifikace systémově významných úvěrových institucí a kalibrace jejich kapitálových rezerv. Vedle toho ECB obdržela oznámení o implementaci kapitálové rezervy pro krytí systémového rizika a stanovení dolní hranice pro výši rizikové váhy v některých zemích.

Všech 19 zemí eurozóny hodnotí čtvrtletně cyklická systémová rizika a stanovuje výši proticyklické kapitálové rezervy. Cyklická systémová rizika zůstala ve většině zemí eurozóny utlumená. Rada guvernérů vyslovila souhlas s rozhodnutími vnitrostátních orgánů o proticyklických kapitálových rezervách. Především výrazná kumulace cyklických systémových rizik na Slovensku vedla k rozhodnutí stanovit k 1. srpnu 2017 proticyklickou kapitálovou rezervu na Slovensku ve výši 0,5 %.

V roce 2016 ECB, vnitrostátní orgány a Rada pro finanční stabilitu (FSB) po konzultaci s Basilejským výborem pro bankovní dohled (BCBS) aktualizovaly hodnocení globálních systémově významných bank (G-SIB) v zemích eurozóny. To vedlo k tomu, že osm bank z Francie, Německa, Itálie, Nizozemska a Španělska bylo zařazeno do mezinárodně dohodnutých skupin G-SIB 1 a 3, pro které platí sazba kapitálové rezervy ve výši 1,0 %, resp. 2,0 %.^[70] Tyto nové sazby kapitálové rezervy jsou v účinnosti od 1. ledna 2018 a vztahuje se na ně zaváděcí období. Seznamy G-SIB a ostatních systémově významných institucí (O-SII) a jejich sazba kapitálové rezervy jsou revidovány každý rok.

Vnitrostátní orgány také rozhodly o kapitálových rezervách pro 110 O-SII. Ty jsou v souladu se zavedenou metodikou ECB pro hodnocení rezerv O-SII.^[71] Všechny identifikované O-SII budou mít od roku 2019 výhradně kladnou sazbu kapitálové rezervy.

Makroobezřetnostní zátěžové testování

V rámci své makroobezřetnostní funkce a vedle aktivní účasti na zátěžovém testu v oblasti dohledu, který probíhal v roce 2016 v celé EU, provedla ECB makroobezřetnostní rozšíření zátěžového testu.^[72] Zatímco se zátěžový test v oblasti dohledu soustřeďuje na odhad přímého dopadu na solventnost jednotlivých bank, cílem makroobezřetnostního rozšíření je kvantifikace potenciálních sekundárních makroekonomických důsledků naplnění zátěže. Studie vycházela z koncepčního rámce vypracovaného pracovníky ECB, které se použije na podporu nastavení opatření makroobezřetnostní politiky.^[73]

V prvním kroku se odhadoval dopad změn stavu agregátních bankovních úvěrů na solventnost bank, čímž se odstranila nekonzistentnost vnesená předpokladem statické rozvahy používaným v metodice zátěžových testů v celé EU. V dalším kroku se odhadovaly sekundární dopady na makroekonomické proměnné. Ty se týkají potenciálního přizpůsobení bank, pokud jejich kapitálový poměr poklesne pod předem stanovený kapitálový cíl v nepříznivém scénáři. Jejich rozsah závisí na přijaté nápravné strategii: čím větší je podíl emise akcií v korekci, tím menší je sekundární makroekonomický dopad.

Kromě endogenní reakce bankovního sektoru na zátěž vzalo makroobezřetnostní rozšíření v úvahu dva další kanály, jimiž mohou sekundární dopady obtíží bank dále snížit jejich solventnost, a to provázanost bank a mezisektorové přelití prostřednictvím držby účastí. Závěrem zátěžového testu bylo, že přímá nákaza prostřednictvím mezibankovních peněžních trhů by měla být omezená, zatímco mezisektorové přelití by mělo většinou vliv na nebankovní finanční instituce, především investiční a penzijní fondy.

Spolupráce s Evropskou radou pro systémová rizika

ECB nadále zajišťovala analytickou, statistickou, logistickou a administrativní podporu Sekretariátu ESRB, který je odpovědný za každodenní chod ESRB. Výbor ECB pro finanční stabilitu připravil společně s Poradním vědeckým výborem a Poradním technickým výborem ESRB zprávu o otázkách makroobezřetnostní politiky vyplývajících z nízkých úrokových sazeb a strukturálních změn ve finančním systému EU.^[74] Zpráva zkoumá potenciální rizika v prostředí nízkých úrokových sazeb v jednotlivých finančních sektorech a zdůrazňuje možné reakce makroobezřetnostní politiky. Týká se nejen bank, ale také dalších typů finančních institucí, finančních trhů a tržní infrastruktury, souhrnných témat pro celý finanční systém a interakcí s širší ekonomikou.

ECB také poskytla podporu ESRB při zveřejnění osmi varování pro jednotlivé země týkajících se zranitelnosti rezidenčních nemovitostí z 28. listopadu 2016, přičemž analyzovala ukazatele nerovnováhy a vypracovala modely nadhodnocení. Zranitelnost, na kterou tato varování poukázala, se týkala rostoucí zadluženosti domácností a schopnosti domácností splácet hypotéky a ocenění i cenové dynamiky rezidenčních nemovitostí. Bez ohledu na tuto analýzu je třeba dále zmenšovat množinu chybějících údajů o nemovitostech, jak uvádí doporučení ESRB, které poskytuje harmonizované definice nezbytné pro shromažďování údajů týkajících se sektoru rezidenčních i komerčních nemovitostí.

Mikroobezřetnostní funkce ECB

Rok 2016 byl druhým rokem, kdy byl bankovní dohled ECB plně funkční. Činnost v této oblasti nadále během roku přispívala ke stabilitě evropského bankovního sektoru a rovným podmínkám pro všechny banky v eurozóně.

ECB zdokonalila proces přezkumu a vyhodnocení (Supervisory Review and Evaluation Process, SREP) pro bankovní skupiny, nad kterými vykonává přímý dohled, a zveřejnila očekávání na vysoké úrovni ohledně interních postupů pro hodnocení kapitálové přiměřenosti a přiměřenosti likvidity bank i doporučení týkající se zásad bank pro vyplácení dividend. Vedle toho vzala na vědomí upřesňující připomínky ze strany Evropské komise a Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA).. Požadavky na navýšení kapitálu uložené orgány dohledu se nyní skládají ze dvou složek: požadavku, který banky musí plnit a udržovat trvale, a pokynů, jejichž porušení by automaticky nevedlo k opatření dohledu, ale bylo by posuzováno individuálně a mohlo by případně vést k opatřením zaměřeným na jednotlivé banky. Tyto pokyny odrážely v roce 2016 výsledky zátěžových testů prováděných EBA. Celkové kapitálové požadavky zůstaly víceméně stabilní a změna metodiky je neovlivnila.

Dohled nad méně významnými institucemi vykonávají vnitrostátní příslušné orgány pod dozorem ECB. Při dohledu nad méně významnými institucemi uplatňuje ECB přístup vycházející z proporcionality a posuzování rizik doplněný o odvětvový monitoring, který má zachytit provázanost těchto institucí. ECB a vnitrostátní příslušné orgány pokračovaly ve tvorbě společných standardů dohledu, jako je např. zavedení společného monitoringu institucionálních systémů ochrany^[75], které se vztahují jak na významné, tak méně významné instituce.

Evropský bankovní dohled ještě více harmonizoval uplatňování možností volby a diskrecí v rámci evropských obezřetnostních právních předpisů. Jedná se o významný krok na cestě k zajištění konzistentního dohledu a rovných podmínek pro významné i méně významné instituce. I přesto je v některých případech regulatorní rámec v eurozóně stále nejednotný. Vzhledem k tomu, že cílem je vznik evropské bankovní unie, je nutná další harmonizace.

V situaci, kdy evropský bankovní sektor vykazuje nízkou ziskovost, prověřila ECB obchodní modely bank a příčiny ziskovosti a zahájila kontroly v konkrétních oblastech. ECB také vypracovala pokyny pro banky, jak nakládat s úvěry v selhání, které jsou v některých částech eurozóny stále vysoké. V červnu ECB zveřejnila dohledovou zprávu o řídicím a kontrolním systému bank a jejich ochotě podstupovat rizika, v níž nastínila očekávání v oblasti dohledu. Spustila také cílené přezkumy interních modelů bank, vytvořila přehled rizik v oblasti informačních technologií a vypracovala pokyny k úvěrovaným transakcím.

Bankovní dohled ECB rovněž zvýšil svou účast na globálních fórech, neboť se stal členem pléna Rady pro finanční stabilitu.

Podrobnější informace o bankovním dohledu ECB lze nalézt ve Výroční zprávě ECB o činnosti dohledu za rok 2016.

Příspěvky ECB k regulatorním iniciativám

ECB přispívala v roce 2016 k vytváření regulatorního rámce na mezinárodní i evropské úrovni. Hlavním cílem ECB bylo zajistit, aby regulatorní rámec náležitě zohlednil mikroobezřetnostní i makroobezřetnostní aspekty, a vytvořit rámec, který podporuje stabilitu jednotlivých institucí a finančního systému jako celku. Mezi hlavní regulatorní otázky, jimiž se ECB v roce 2016 zabývala, patřily: (i) finalizace mezinárodních standardů pro kapitálovou přiměřenost a likviditu bank (Basel III), (ii) revize mikroobezřetního a makroobezřetního regulatorního rámce v Evropské unii (nařízení a směrnice o obezřetnostních kapitálových požadavcích – CRR / CRD IV), (iii) ukončení problému „too big to fail“ a (iv) vytvoření unie kapitálových trhů (CMU) pro Evropskou unii a posílení regulatorního rámce vně bankovního sektoru. ECB navíc v roce 2016 přispěla do pokračujících diskuzí o založení třetího pilíře bankovní unie, tj. evropského systému pojištění vkladů.

Finalizace mezinárodních standardů pro kapitálovou přiměřenost a likviditu bank

ECB se v roce 2016 podílela na četných iniciativách zaměřených na dokončení regulatorních opatření přijatých v reakci na finanční krizi. Patřila mezi ně i komplexní reforma obezřetnostního rámce pro banky prováděná během posledních osmi let Basilejským výborem pro bankovní dohled (Basel Committee on Banking Supervision, BCBS). Basel III je klíčovou součástí reforem vyvolaných krizí, které mají zajistit odpovídající mezinárodně srovnatelné standardy a poskytnout bankám dostatečnou míru regulatorní jistoty, čímž podpoří přizpůsobení jejich obchodních modelů stávajícímu prostředí. V této souvislosti se ECB podílela na komplexní revizi využití interních modelů v rámci basilejských kapitálových standardů zaměřené na snížení nadměrných rozdílů v rizikově vážených aktivech, které tvoří základ kapitálových požadavků. Kromě toho ECB podpořila práci BCBS a Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA) na finalizaci pákového poměru jako podpůrného opatření ke kapitálovým požadavkům vycházejícím z rizik, zejména s ohledem na nastavení jeho odpovídající minimální úrovně, a přirážky pro globální systémově významné banky na základě mezinárodně harmonizované definice. V lednu 2017 skupina guvernérů a ředitelů dohledu, řídící orgán Basilejského výboru pro bankovní dohled, uvítala pokrok v oblasti dokončení regulatorních reforem vyvolaných krizí. Poznamenala ale, že je třeba více času na finalizaci návrhů reforem, než je skupina guvernérů a ředitelů dohledu bude moci zhodnotit. To by mělo být hotovo v nejbližší budoucnosti.

Revize mikroobezřetnostního a makroobezřetnostního regulatorního rámce v Evropské unii

Jedním z hlavních úkolů v oblasti regulace v roce 2016 i pro nadcházející roky je zavádění dohodnutých mezinárodních standardů do právních předpisů EU, a to především prostřednictvím revize CRR/CRD IV. Během této revize CRR/CRD IV bude do rámce EU zaveden pákový poměr jako dodatečné kapitálově orientované opatření doplňující kapitálový rámec vycházející z rizik i ukazatel čistého stabilního financování, což je požadavek na dlouhodobou likviditu, který doplňuje existující požadavky na krátkodobou likviditu stanovené ukazatelem krytí likviditou. Díky nastavení správné motivace pro banky a jejich zaměstnance přispěje navíc nový rámec k větší stabilitě poskytování finančních služeb reálné ekonomice. Tato revize, která by měla být dokončena v roce 2017, představuje významnou fázi reformy regulace v Evropské unii.

Další klíčovou regulatorní iniciativou, na které se ECB významnou měrou podílela, je revize rámce makroobezřetnostní politiky spuštěná v roce 2016. ECB podporuje komplexní revizi rámce makroobezřetnostní politiky, jež by měla zvýšit jeho efektivnost, a v roce 2016 byl zveřejněn příspěvek ECB k veřejné diskuzi Evropské komise o této reformě.^[76] V tomto ohledu je důležité promítnout do rámce makroobezřetnostní politiky nové institucionální uspořádání, především ustavení jednotného mechanismu dohledu (SSM), a upravit a upřesnit konkrétní pravomoci mikroobezřetnostních a makroobezřetnostních orgánů, zefektivnit koordinaci mezi nimi, rozšířit škálu nástrojů makroobezřetnostní politiky a zjednodušit jejich aktivační mechanismy tak, aby tyto orgány mohly řešit systémová rizika včas a efektivně. To vyžaduje důkladnou revizi současných právních předpisů, neboť makroobezřetnostní rámec stanovený CRR/CRD IV a nařízením o ESRB^[77] vznikl dříve než bankovní unie a zejména SSM.

Ukončení problému „too big to fail“

Další klíčovou iniciativou v oblasti regulace, které se ECB účastnila, byla v roce 2016 revize rámce pro ozdravné postupy a řešení krizí. Cílem revize je zajistit, aby banky měly dostatečnou a spolehlivou kapacitu pro absorpci ztrát a aby náklady plynoucí z řešení krizí nenesli daňoví poplatníci, nýbrž akcionáři a věřitelé bank. Na mezinárodní úrovni došlo k dohodě o nové koncepci celkové kapacity pro absorpci ztrát (TLAC) pro globální systémově významné banky. Unijní rámec souběžně zavedl minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky (MREL), který platí pro všechny úvěrové instituce v Evropské unii bez ohledu na jejich velikost. Požadavky TLAC a MREL zlepšují způsobilost bank k řešení krizí, a zajišťují tak finanční stabilitu, eliminují morální hazard a brání přetěžování veřejných financí. Tyto dva koncepty se však liší z hlediska některých svých klíčových prvků, které mohou vytvářet nesoulad v regulatorním rámci a také narušit hospodářskou soutěž. V tomto ohledu poskytuje probíhající revize směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank (BRRD) a souvisejících právních předpisů EU příležitost pro zavedení TLAC v Evropě alespoň pro globální systémově významné banky a pro větší harmonizaci uplatňování MREL v jednotlivých členských státech EU, a zajistit tak, aby celosvětově působící instituce měly v jednotlivých jurisdikcích k dispozici konzistentní soubor pravidel.

Finanční regulace mimo bankovní sektor

Rovněž je třeba, aby byl zaveden náležitý regulatorní rámec i pro nebankovní finanční instituce. Za tímto účelem se ECB zúčastnila diskuze o dotvoření jednotného trhu finančních služeb a kapitálu, který přinese další vyrovnání podmínek pro bankovní a nebankovní sektor a pokrok v implementaci akčního plánu pro vytváření unie kapitálových trhů. Větší sdílení finančních rizik, diverzifikace a větší konkurence mezi bankami a nebankovními subjekty, a to i mezi státy, přináší ekonomické výhody. Kapitálové trhy se skutečně mohou stát významným doplňkem bank při financování ekonomiky. Zároveň má však takový vývoj nevyhnutelně dopad na finanční stabilitu a může vytvářet nová rizika.

ECB nadále podporovala kroky vedoucí k rychlejšímu zavedení unie kapitálových trhů. Plnohodnotná unie kapitálových trhů se musí umět vypořádat s rozdíly v právních rámcích na národní a evropské úrovni, jako je např. úpadkové právo a zdanění, které představují překážku pro přeshraniční aktivity. Je také třeba vytvořit právní základ pro makroobezřetnostní nástroje, které by bylo možné použít vně bankovního sektoru.

Evropský systém pojištění vkladů

ECB přispěla do pokračujících diskuzí o vytvoření evropského systému pojištění vkladů a podporuje plán ustavení bankovní unie včetně sdílení rizik, jež představují samotný systém pojištění vkladů a mechanismus jištění – backstop – pro Jednotný fond pro řešení krizí, a souvisejících opatření ke snižování rizik.

Podle názoru ECB je důležité, aby byl tento systém spuštěn co nejdříve a aby došlo k dalšímu pokroku v oblasti redukce rizik. Evropský systém pojištění vkladů je třetím a posledním pilířem bankovní unie a jeho vytvoření by dále posílilo a zajistilo finanční stabilitu. Pojištění vkladů je současně ex-ante nástroj ke zvýšení důvěry a předcházení runu na banky, a rovněž ex-post nástroj k ochraně před nepříznivými důsledky pádu jednotlivých bank. Zároveň by mělo dojít k dalšímu pokroku v zavádění zbývajících reforem, které přispějí ke snížení rizik v bankovním systému.

Jiné úkoly a činnosti

Tržní infrastruktura a platební styk

Je nezbytné, aby se finanční sektor a jeho tržní infrastruktura přizpůsobily rychlému technologickému vývoji a inovacím, které v současnosti ovlivňují veškeré aspekty našeho života. Digitalizace, globalizace a větší vzájemná propojenost přinesly pro jednotlivce i podniky nové možnosti, jak získávat informace, uzavírat obchody a komunikovat, avšak s nárůstem počtu uživatelů a objemu dat na digitálních platformách, v cloud computingu a na sítích se zvýšilo i množství potenciálních kanálů pro kyberútoky. Počítačová kriminalita představuje hrozbu nejen pro jednotlivé účastníky trhu, ale i pro celou operační síť. Proto se kybernetická odolnost stala důležitým bodem, na který se v roce 2016 soustředila pozornost ECB a Eurosystému v oblasti tržní infrastruktury a platebního styku.

Eurosystém se také zabývá strategickým rozvojem své tržní infrastruktury v budoucnosti. Zkoumá, jak lze zefektivnit řízení likvidity v oblasti platebního styku, vypořádání obchodů s cennými papíry a řízení zajištění Eurosystému. V úzké spolupráci s účastníky trhu zkoumá, jak splnit nové požadavky uživatelů a jak využít technologických inovací k předcházení neustále se měnících rizik, jako jsou kybernetické hrozby.

Při utváření budoucnosti tržní infrastruktury zůstávají hlavními prioritami Eurosystému bezpečnost a efektivnost. Spolehlivé fungování tržní infrastruktury je klíčové pro zachování důvěry v euro a pro podporu operací měnové politiky. Hraje také důležitou roli při zajišťování stability evropského finančního systému a v podpoře hospodářské aktivity.

Konsolidace systémů TARGET2 a T2S

Platforma Eurosystému pro zúčtování plateb v eurech TARGET2 zpracovala v roce 2016 transakce v denní průměrné hodnotě 1,7 bil. EUR. Pro představu o velikosti této sumy: objem transakcí zpracovaných TARGET2 za šest dní je srovnatelný s ročním HDP eurozóny.

V červnu 2015 byl spuštěn systém TARGET2-Securities (T2S), který více integroval doposud značně fragmentovanou evropskou tržní infrastrukturu pro vypořádání obchodů s cennými papíry. Tato platforma, která je základním kamenem projektu Evropské komise na vybudování unie kapitálových trhů, přinesla rozsáhlou harmonizační agendu v oblasti služeb po uzavření obchodu.

Po dvou úspěšných vlnách přechodu na T2S (v březnu a v září 2016) se počet centrálních depozitářů cenných papírů (CSD) na této platformě zvýšil z 5 na 12^[82] a objem zpracovaných transakcí vzrostl na zhruba 50 % celkového objemu očekávaného k okamžiku, kdy se k platformě připojí zbývajících devět zúčastněných CSD. Předpokládá se, že po dokončení celého přechodu v roce 2017 zpracuje T2S v průměru více než 550 000 transakcí denně.

Mezi hlavní funkce TARGET2 a T2S patří zejména efektivní řízení likvidity v oblasti platebních převodů, vypořádání obchodů s cennými papíry a řízení zajištění. Jelikož však byly tyto dva systémy navrženy v rozdílných časových obdobích, fungují na samostatných platformách a používají rozdílná technická řešení a prostředí. Je proto logické usilovat o synergii mezi těmito systémy. Hlavními cíli jsou zde modernizace TARGET2, lepší využití možností dostupných v T2S a konsolidace technických a funkčních komponent služeb TARGET2 a T2S. Konsolidace navíc poskytuje příležitostí pro další posílení kybernetické odolnosti, zlepšení služeb nabízených uživatelům a vytvoření jednoho přístupového kanálu. Práce na prošetřovací fázi projektu bude probíhat po celý rok 2017.

Zúčtovací služby pro podporu okamžitých plateb

Největším úkolem pro Eurosystém vyplývajícím z digitalizace v sektoru platebních služeb je zajistit, aby zavádění inovativních platebních produktů a služeb vytvořených trhem nevedlo k opětovné fragmentaci Evropského trhu.

Jedním z nejdiskutovanějších témat v sektoru malých plateb byly v roce 2016 pravděpodobně okamžité platby, tj. platby, při kterých jsou prostředky příjemci okamžitě k dispozici. Systém okamžitých plateb spuštěný v listopadu 2016 umožňuje poskytovat řešení v oblasti okamžitých plateb koncovým uživatelům. Evropská infrastruktura finančního trhu usiluje o to, aby byla od listopadu 2017 připravena zpracovávat okamžité platby v celoevropském měřítku.

Eurosystém bude podporovat zúčtování mezi infrastrukturami pro malé platby nabízejícími zúčtovací služby pro celoevropské okamžité platby v eurech tak, že zlepší funkčnost TARGET2 pro činnost automatizovaných clearingových středisek a posílí dialog a interoperabilitu mezi nimi.

V rámci zkoumání budoucí podoby tržní infrastruktury Eurosystému dále ECB analyzuje možnost vytvoření služby TARGET pro zúčtování okamžitých plateb v penězích centrální banky v reálném čase kdykoli po celý rok.

Budoucí tržní infrastruktura Eurosystému a technologie distribuované účetní knihy

V souvislosti se strategickými úvahami nad budoucností tržní infrastruktury Eurosystému zvažuje ECB řadu modelů technologie distribuované účetní knihy, na jejichž vývoji se v současnosti pracuje. Náhled na možný dopad této technologie na tržní infrastrukturu lze získat z tematického článku dostupného na internetových stránkách ECB.

Bezpečná infrastruktura finančního trhu

Eurosystém podporuje bezpečnost a efektivnost infrastruktur finančního trhu prostřednictvím své dozorové role a podle potřeby napomáhá prosadit změny. V červenci 2016 zveřejnila ECB revidovaný dokument o rámci dozorové politiky Eurosystému odrážející regulatorní a jiné změny z posledních let, které ovlivnily dozorovou funkci Eurosystému. ECB je hlavním orgánem dozoru nad třemi systémově významnými platebními systémy (SIPS) – TARGET2, EURO1 a STEP2. V průběhu roku 2016 vypracovala ECB společně s národními centrálními bankami eurozóny komplexní hodnocení těchto platebních systémů z hlediska požadavků v oblasti dozoru dle nařízení o SIPS.^[83] V souladu se zvýšenou migrací CSD na jednotnou platformu pro vypořádání obchodů rozšířila také ECB během roku 2016 svou dozorovou činnost ve vztahu k T2S.

ECB dále zveřejnila zprávu o zkoušce krizové komunikace pro infrastruktury finančního trhu v eurozóně, kterou zorganizovali pracovníci dozoru Eurosystému. Zkouška aplikovaná na celý trh byla navržena tak, aby vyhodnotila připravenost Eurosystému účinně plnit své provozní a dozorové úkoly během krizových událostí a zaručit efektivnost postupů krizového řízení u různorodých zainteresovaných subjektů během událostí s přeshraničním dopadem. V obecnější rovině spolupracuje ECB s ostatními centrálními bankami, regulátory a orgány na posílení odolnosti finančního sektoru jako celku vůči kyberútokům a podílela se na přípravě mezinárodních zásad postupu v oblasti kybernetické odolnosti^[84] publikovaných v roce 2016.

Co se týče ústředních protistran, ECB se pod záštitou příslušných normotvorných orgánů zemí skupiny G20 zapojila do mezinárodního úsilí dokončit reformu globálního trhu s deriváty.

Z pohledu centrální emisní banky pokračovala ECB ve spolupráci s některými infrastrukturami finančního trhu na globální i evropské úrovni. V této souvislosti se ECB podílela na práci kolegií orgánů dohledu nad centrálními protistranami ustavených podle nařízení o infrastruktuře evropských trhů (European Market Infrastructure Regulation, EMIR). Ze stejného pohledu provedla ECB společně s národními centrálními bankami eurozóny přípravné práce pro budoucí udělování oprávnění k činnosti CSD podle nařízení o CSD.

Finanční služby poskytované ostatním institucím

Správa výpůjčních a úvěrových operací

ECB odpovídá za správu výpůjčních a úvěrových operací EU na základě mechanismu střednědobé finanční pomoci (MTFA)^[85] a evropského mechanismu finanční stabilizace (EFSM)^[86]. Na základě MTFA vypořádala ECB v roce 2016 platby úroků z úvěrů. K 31. prosinci 2016 činila celková částka nevypořádaných úvěrových operací EU v rámci tohoto mechanismu 4,2 mld. EUR. ECB také v roce 2016 vypořádala různé platby a úroky související s úvěry v rámci EFSM. K 31. prosinci 2016 činila celková částka nevypořádaných úvěrových operací EU v rámci tohoto mechanismu 46,8 mld. EUR.

Obdobně ECB odpovídá za správu plateb souvisejících s operacemi v rámci Evropského nástroje finanční stability (EFSF)^[87] a Evropského mechanismu stability (ESM)^[88]. Za EFSF vypořádala ECB v roce 2016 různé platby úroků a poplatků z úvěrů. ECB také vypořádala členské příspěvky do ESM a různé úroky a poplatky z úvěrů v rámci tohoto mechanismu.

ECB také odpovídá za zpracování všech plateb spojených s dohodou o mechanismu úvěrů pro Řecko.^[89] K 31. prosinci 2016 činila celková částka nevypořádaných úvěrových operací EU v rámci této dohody 52,9 mld. EUR.

Služby Eurosystému v oblasti správy rezerv

V roce 2016 Eurosystém i nadále nabízel komplexní spektrum služeb v oblasti správy rezerv (ERMS) vytvořené v roce 2005 pro správu rezervních aktiv zákazníků, která jsou denominována v eurech. Jednotlivé národní centrální banky Eurosystému („poskytovatelé služeb Eurosystému“) nabízejí kompletní soubor služeb centrálním bankám, měnovým orgánům a orgánům státní správy se sídlem mimo eurozónu a mezinárodním organizacím za harmonizovaných podmínek a v souladu se všeobecnými tržními standardy. ECB plní roli koordinátora tím, že podporuje hladké fungování tohoto rámce a podává zprávy Radě guvernérů.

Počet zákazníků udržujících obchodní vztahy s Eurosystémem v rámci ERMS v roce 2016 dosáhl 286 oproti 285 v roce 2015. Pokud jde o služby samotné, celková agregovaná aktiva (která zahrnují hotovostní aktiva a cenné papíry) spravovaná v rámci ERMS v roce 2016 vzrostla ve srovnání s koncem roku 2015 přibližně o 8%.

Bankovky a mince

ECB a národní centrální banky eurozóny odpovídají za vydávání eurobankovek v rámci eurozóny a za zachování důvěry v měnu.

Oběh bankovek a mincí

V roce 2016 počet eurobankovek v oběhu vzrostl zhruba o 7,0 % a jejich hodnota se zvýšila o 3,9 %. Na konci roku dosáhl počet eurobankovek v oběhu 20,2 mld. a jejich celková hodnota činila 1 126 mld. EUR (viz grafy 32 a 33). Nejvyšší meziroční tempo růstu vykázaly v roce 2016 bankovky 100 EUR (13,4 %) a 200 EUR (12,9 %). Růst bankovky 50 EUR zůstal dynamický (9,9 %), avšak ve srovnání s předchozím rokem mírně zpomalil.

Po posouzení struktury nominálních hodnot druhé série eurobankovek, známé jako série Europa, se Rada guvernérů rozhodla ukončit výrobu bankovky 500 EUR a vyloučit ji ze série Europa vzhledem k obavám, že by tato bankovka mohla usnadňovat nezákonnou činnost. Vydávání bankovky 500 EUR bude zastaveno zhruba na konci roku 2018, kdy je naplánováno zavedení bankovek 100 EUR a 200 EUR ze série Europa. Ostatní nominální hodnoty od 5 EUR do 200 EUR zůstanou zachovány. Na výrobě eurobankovek se podílejí národní centrální banky eurozóny, mezi něž byla v roce 2016 celkem rozdělena výroba 6,22 mld. bankovek.

S ohledem na mezinárodní úlohu eura a všeobecnou důvěru v eurobankovky zůstane bankovka 500 EUR zákonným platidlem, a může být tedy nadále používána jako platební prostředek a uchovatel hodnoty. Bankovka 500 EUR, podobně jako ostatní nominální hodnoty eurobankovek, si svou hodnotu nadále uchová a v národních centrálních bankách eurozóny ji lze vyměňovat po neomezenou dobu.

Po rozhodnutí zastavit vydávání bankovky 500 EUR se její oběh v roce 2016 snížil. Tento pokles byl částečně kompenzován vyšší poptávkou po bankovkách 200 EUR, 100 EUR a 50 EUR.

Odhaduje se, že přibližně třetina hodnoty eurobankovek v oběhu je držena mimo eurozónu. Tyto bankovky zejména vyšších hodnot jsou drženy převážně v sousedních zemích. Používají se jako uchovatel hodnoty a pro vypořádání transakcí na mezinárodních trzích.

V roce 2016 se celkový počet euromincí v oběhu zvýšil o 4,2 % a ke konci roku činil 121,0 mld. Hodnota mincí v oběhu dosáhla 26,9 mld. EUR na konci roku 2016, což bylo o 3,6 % více než na konci roku 2015.

V roce 2016 národní centrální banky eurozóny zkontrolovaly pravost a vhodnost pro další oběh zhruba 32,3 mld. bankovek, z čehož přibližně 5,4 mld. stáhly z oběhu. Eurosystém se i nadále snažil pomáhat výrobcům zařízení pro zpracování bankovek, aby jejich stroje vyhověly standardům ECB stanoveným pro kontrolu pravosti eurobankovek a jejich vhodnosti pro další oběh před jejich navracením do oběhu. V roce 2016 úvěrové instituce a další zpracovatelé peněz strojově zkontrolovaly pravost a vhodnost pro další oběh 33 mld. eurobankovek.

Nová bankovka 50 EUR

Dne 5. července 2016 byla představena nová bankovka 50 EUR, která bude uvedena do oběhu 4. dubna 2017. Její zavedení je nejnovějším příspěvkem k ještě většímu posílení bezpečnosti eurobankovek. Po bankovkách v hodnotě 5 EUR, 10 EUR a 20 EUR je bankovka 50 EUR čtvrtou nominální hodnotou série Europa, která bude uvedena do oběhu. Obsahuje zdokonalené ochranné prvky jako např. „smaragdově zelené číslo“, které při naklánění bankovky vytváří světelný efekt pohybující se nahoru a dolů a také mění barvu, a „okno s podobiznou“ – inovativní prvek poprvé použitý na bankovce 20 EUR ze série Europa. Při nastavení bankovky proti světlu se v průhledném oknu v horní části hologramu zobrazí podobizna Európy, postavy z řecké mytologie, viditelná z obou stran bankovky. Stejný portrét je také ve vodoznaku.

Před zavedením nové bankovky 50 EUR uspořádaly ECB a národní centrální banky eurozóny informační kampaň pro veřejnost a zpracovatele peněz o nové bankovce a jejích prvcích. Přijaly také několik opatření, která měla pomoci výrobcům strojů pro zpracování bankovek připravit se na zavedení nových bankovek.

Padělané eurobankovky

V roce 2016 bylo z oběhu staženo přibližně 685 000 kusů padělků a celkový počet padělaných eurobankovek se snížil. Ve srovnání s počtem pravých eurobankovek v oběhu je podíl padělků velmi nízký. Dlouhodobý vývoj počtu padělků stažených z oběhu ukazuje graf 34. Padělatelé se nejčastěji zaměřují na bankovky v hodnotě 20 EUR a 50 EUR, které v roce 2016 dohromady představovaly zhruba 80 % z celkového počtu zadržených padělků. Podíl padělaných bankovek v hodnotě 20 EUR se v roce 2016 snížil.

ECB nadále upozorňuje veřejnost na možnost podvodů, připomíná test rozpoznání pravosti bankovky hmatem, nastavením proti světlu a nakloněním a radí, aby se veřejnost nikdy nespoléhala pouze na jeden ochranný prvek. Dále jsou průběžně nabízena školení pro zpracovatele peněz, a to v Evropě i mimo ni. K dispozici jsou také aktuální informační materiály na podporu boje Eurosystému proti padělání. V této oblasti ECB také spolupracuje s Europolem, Interpolem a Evropskou komisí.

Statistika

ECB za podpory národních centrálních bank vyvíjí, shromažďuje, sestavuje a publikuje širokou škálu statistik, které jsou nezbytné pro podporu měnové politiky eurozóny, dohledových funkcí ECB, dalších úkolů ESCB a úkolů Evropské rady pro systémová rizika. Tyto statistiky dále využívají veřejné instituce, účastníci na finančním trhu, média i široká veřejnost.

V roce 2016 ESCB pokračoval v bezproblémovém a včasném zveřejňování pravidelných statistik eurozóny. Kromě toho věnoval značné úsilí splnění nových požadavků na včasné, vysoce kvalitní a více granulární statistiky na úrovni jednotlivých zemí, sektorů a nástrojů. Tyto požadavky vyústily v nutnost „posunout se dál od agregátů“, což je téma, kterému se ECB věnovala na své 8. konferenci o statistice v červenci 2016.^[90]

Nové a rozšířené statistiky eurozóny

V červenci 2016 zahájila ECB sběr dat o transakcích na eurovém peněžním trhu od největších evropských bank, zahrnujících největší segmenty trhu (tj. zabezpečené nástroje, nezabezpečené nástroje, devizové swapy a jednodenní indexové swapy) se zhruba 45 tisíci transakcí za den. Tyto informace pomáhají v řadě oblastí a umožňují zveřejňování nových statistik.

V rámci nařízení ECB/2014/50 (a směrnice Solventnost II) začalo shromažďování nových, rozšířených statistik o pojišťovnách, které proběhlo v prvním a druhém čtvrtletí roku 2016.Tyto údaje jsou výsledkem dlouhodobé spolupráce mezi ECB a Evropským orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a mezi národními centrálními bankami a příslušnými úřady s cílem minimalizovat vykazovací zátěž v odvětví. Údaje se nyní vyhodnocují a agregují před jejich plánovaným zveřejněním v roce 2017.

V dubnu 2016 zahrnovala investiční pozice eurozóny vůči zahraničí poprvé i kompletní sladění stavových a tokových údajů a čtvrtletní účty eurozóny zahrnovaly také údaje „kdo-komu‟, které se týkají nejen vkladů a půjček, ale i cenných papírů.

V září 2016 začala ECB zveřejňovat měsíční šablony devizových rezerv a cizoměnové likvidity pro ECB a Eurosystém s prodlevou 15 dní, takže urychlila zveřejňování dat o 15 kalendářních dní.

V listopadu 2016 zahájila ECB zveřejňování dalších a podrobnějších čtvrtletních dat o finančním zdraví významných bank kontrolovaných přímo ECB. Některé statistiky jsou k dispozici i v členění podle zemí nebo kategorií. Tím by se měla zlepšit transparentnost informací o kvalitě majetku bank a podpořit disciplína na trhu.

V prosinci 2016 zveřejnila ECB výsledky druhé vlny průzkumu financování a spotřeby domácností, který zahrnoval více než 84 000 domácností v eurozóně (s výjimkou Litvy) a dále v Maďarsku a Polsku (viz také část 5 kapitoly 2). Analýza závěrů průzkumu pomůže lépe porozumět tomu, jak mikroekonomická různorodost ovlivňuje makroekonomické výsledky.

Další vývoj v oblasti statistiky

ESCB nadále vyvíjí nové nebo výrazně vylepšené platformy pro sběr mikrodat jako primárního zdroje pro své statistiky. Ačkoli granulární informace vyvolávají vyšší zátěž statistických útvarů ESCB, pokud jde o zpracování dat a záruku jejich kvality, je zde potenciál ke snížení zátěže pro jednotlivé vykazující subjekty. Kromě toho nabízejí flexibilitu a rychlé přizpůsobení potřebám uživatelů a zvyšují kvalitu a interní konzistentnost shromážděných dat.

Výstup centralizované databáze cenných papírů ECB (CSDB) byl rozšířen tak, aby mimo jiné umožňoval i správu zajištění.

V květnu 2016 schválila ECB nové statistické nařízení (ECB/2016/13), které zřizuje databázi granulárních harmonizovaných dat o úvěrech a úvěrových rizicích v rámci eurozóny. Společná databáze údajů o úvěrech (AnaCredit) bude od konce roku 2018 poskytovat měsíční podrobné informace o jednotlivých půjčkách a úvěrech poskytnutých bankami v eurozóně a jejich zahraničními pobočkami a dalšími právnickými osobami podle definice nařízení (nebude se týkat fyzických osob). Současně se rozšiřuje kapacita databáze registru institucí a přidružených společností ESCB (RIAD), aby zahrnovala nezbytné informace o nefinančních podnicích.

V srpnu 2016 ECB novelizovala nařízení a obecné zásady týkající se statistik držby cenných papírů s cílem získat další data o účetnictví a úvěrových rizicích od bankovních skupin. Kromě toho bude seznam vykazujících bankovních skupin rozšířen tak, aby pokryl všechny významné skupiny, na které přímo dohlíží ECB. Novelizované obecné zásady navíc nastavují rámec pro řízení kvality sebraných dat, pro jejich hodnocení a zajištění kvality výstupu.

ESCB považuje kvalitu svých statistik za zásadní a současně se snaží minimalizovat vykazovací zátěž na jednotlivé subjekty. Proto je integrace statistických a administrativních požadavků nezbytná pro zefektivnění celého procesu výkaznictví bank ve vztahu k národním a evropským orgánům. Tři hlavní vývojové proudy v této oblasti se zabývají: (i) vývojem jednotného bankovního vykazovacího slovníku ve spolupráci s bankovním sektorem, definujícím společná pravidla platná pro banky při podávání hlášení^[91]; (ii) definicí jednotného slovníku dat pro Eurosystém a SSM; a (iii) vytvořením jednotného harmonizovaného evropského vykazovacího rámce pro banky.

V říjnu 2016 se ECB rozhodla dále posílit transparentnost hodnocení prováděného v souladu s novými nařízeními ECB o evropských statistikách tím, že v případě nutnosti sáhne k veřejným konzultacím jako doplňku analýzy přínosů a nákladů, která se používá už od roku 2000.

V listopadu 2016 podepsaly Evropská komise a ECB dohodu o spolupráci mezi Eurostatem a Generálním ředitelstvím pro statistiku ECB. Tato dohoda se týká záruky kvality statistik zabývajících se postupem při makroekonomické nerovnováze.

Kromě toho ECB v roce 2016 dále zpřístupňovala své statistiky a zlepšovala uživatelské prostředí pomocí nové funkce vyhledávání v datovém skladu ECB, dále pomocí dynamických grafů, aktualizované aplikace ECBstatsApp a nové vysvětlujících komentářů na internetové stránce ECB „Naše statistika“.

Ekonomický výzkum

Kvalitní ekonomický výzkum pomáhá budovat pevné a rigorózní základy analýz pro účely politik ECB a tím významně přispívá k dosahování cílů těchto politik. Během roku 2016 ekonomický výzkum v ECB přinesl nové poznatky v oblasti mnoha náročných a měnících se analytických priorit. Činnost tří výzkumných programů navíc podpořila intenzivní spolupráci mezi výzkumnými pracovníky v celém ESCB.^[92]

Priority výzkumu a výzkumné týmy v ECB

Výzkum prováděný v ECB je organizován v rámci sedmi výzkumných skupin, které se zabývají širokou škálou ekonomických a finančních témat (viz obrázek 1). Tyto týmy pomáhají koordinovat výzkumné úkoly banky napříč organizačními složkami. S cílem co nejlépe využít rozmanité nadání výzkumných pracovníků v celé ECB tyto skupiny vzájemně spolupracují na tématech, která jsou jejich společným zájmem. V roce 2016 se výzkumné týmy ECB soustředily na čtyři hlavní priority (viz obrázek 2), které přinášely poznatky v oblasti transmise měnové politiky, příčin nízké inflace a fungování nového institucionálního uspořádání HMU. Kromě těchto klíčových oblastí se výzkum zaměřil rovněž na nevýrazný růst v eurozóně, globální ekonomické prostředí, bankovnictví a mikroobezřetnostní politiku, ale také na vývoj a zdokonalování modelů. V poslední z uvedených oblastí byl hlavním úkolem vývoj aktuálnějších modelů pro jednotlivé země i eurozónu jako celek, které mají důkladněji zachycovat vazby mezi finančním a reálným sektorem ekonomiky.

Výzkumné programy Eurosystému/ESCB

Výzkumné programy Eurosystému/ESCB dosáhly v roce 2016 značného pokroku. Všechny tři programy přinesly důležité poznatky o fungování ekonomik EU a eurozóny.

Program Wage Dynamics Network (WDN) dokončil třetí kolo svého výběrového šetření, jehož cílem bylo vyhodnotit, jak firmy v EU reagovaly na různé šoky a strukturální reformy, ke kterým došlo v období 2010–2013. Šetření pokrylo více než 25 000 firem z 25 členských států EU a přineslo plně harmonizovaný soubor dat, který umožňuje rigorózní analýzy porovnávající jednotlivé země. V průběhu roku tento program zveřejnil zprávy s hlavními závěry pro jednotlivé země a článek v Ekonomickém bulletinu ECB, který představil rozsáhlé nové poznatky v oblasti přizpůsobování mezd. Klíčovým poznatkem, ke kterému tato práce dospěla, byla skutečnost, že frekvence změn mezd v zemích EU byla v období 2010–2013 nižší než v předkrizovém období (2002–2007) a že to zřejmě přinejmenším zčásti souvisí s neochotou firem snižovat základní mzdy, která však byla nižší v zemích, kde probíhá makroekonomický ozdravný program.

Program Household Finance and Consumption Network koordinuje výběrové šetření o financích a spotřebě domácností a analyzuje výsledné údaje s cílem porozumět tomu, jak rozdíly mezi spotřebiteli mohou přispět k vysvětlení celkového ekonomického vývoje. V roce 2016 tento program zveřejnil zprávu s výsledky druhé vlny šetření, která zahrnovala údaje o více než 84 000 domácností ve 20 zemích. Klíčovou oblastí, na niž se šetření zaměřuje, je bohatství domácností a jeho rozdělení (viz graf 35). Mediánová domácnost drží bohatství ve výši 104 100 EUR, 75. percentil rozdělení je 258 800 EUR, 90. percentil 496 000 EUR a 95. percentil 743 900 EUR. V rámci tohoto programu byl prováděn výzkum několika širších oblastí. Patřily mezi ně například determinanty spotřeby, studie finanční zranitelnosti domácností pro hodnocení makroobezřetnostních nástrojů, distribuční efekty cen aktiv a měnové politiky^[93], měření rozdělení bohatství mezi domácnostmi a reakce spotřebních výdajů na daňovou politiku.

Program Competitiveness Research Network během roku 2016 i nadále sloužil jako společná platforma pro výzkumné pracovníky ESCB v oblasti analýz konkurenceschopnosti a produktivity. Tento výzkum přinášel výsledky zejména v oblastech zahraničního obchodu, mezinárodní transmise ekonomických šoků a efektivity alokace zdrojů v EU. Jedním z hlavních výstupů v roce 2016 bylo shromáždění a zveřejnění páté verze datového souboru tohoto programu na úrovni podniků. Datový soubor se skládá z komplexního souboru ukazatelů spojených s produktivitou a je jedinečný co do srovnatelnosti mezi zeměmi a pokrytí. Výzkum s použitím těchto nových dat poskytl poznatky o vztahu mezi růstem produktivity a tvorbou pracovních míst v eurozóně.

Konference a publikace

V posledních letech nabývají na významu špičkový výzkum a dialog s akademickými ekonomy, neboť roste počet a složitost témat relevantních pro ECB. V této souvislosti ECB v roce 2016 uspořádala několik výzkumných akcí na vysoké úrovni, které se zaměřily na některé z nejaktuálnějších otázek, před nimiž centrální banky stojí. Dvěma hlavními událostmi roku byly Fórum ECB o centrálním bankovnictví v Sintře a první Výroční výzkumná konference ECB. Mezi další významné konference patřily Mezinárodní fórum pro výzkum v oblasti měnové politiky, 9. seminář ECB o prognostických technikách a 12. konference programu Competitiveness Research Network.

Mnohé z výzkumných činností ECB také vedly ke zveřejnění odborných článků. V roce 2016 vyšlo v řadě ECB Working Papers 115 nových výzkumných prací a v recenzovaných odborných časopisech bylo publikováno 73 článků, jejichž autory nebo spoluautory byli zaměstnanci ECB. Tento soubor kvalitních výzkumných prací také představoval základ pro zlepšenou komunikaci s širší veřejností o poznatcích výzkumu, například prostřednictvím publikace ECB Research Bulletin.

Právní činnosti a povinnosti

ECB se v roce 2016 zúčastnila několika soudních řízení na úrovni EU. Přijala rovněž mnoho stanovisek reagujících na požadavek Smlouvy, aby ECB byla konzultována ve věci jakýchkoliv navrhovaných právních předpisů EU nebo návrhů vnitrostátních právních předpisů spadajících do její působnosti a monitorovala dodržování zákazu měnového financování a zvýhodněného přístupu. ECB také přijala řadu právních předpisů a nástrojů v souvislosti s úkoly v oblasti dohledu.

Účast ECB v soudních řízeních na úrovni EU

V září 2016 rozhodl Soudní dvůr Evropské unie ve věci odvolání ve dvou souborech žalob podaných vkladateli kyperských bank, na které se v roce 2013 vztahovala opatření k řešení krizí. Žalující strany uváděly, že příslušná opatření k řešení krizí byla uložena ECB a Evropskou komisí na základě jejich účasti v zasedáních Euroskupiny a jejich úlohy při vyjednávání a přijetí kyperského memoranda o porozumění („kyperské memorandum“).

V prvním souboru žalob^[94] usilovali navrhovatelé o zrušení prohlášení Euroskupiny ze dne 25. března 2013 týkajícího se programu finanční pomoci Kypru, zejména pak restrukturalizace jeho bankovního sektoru. Soudní dvůr EU potvrdil nález Tribunálu, podle nějž napadené prohlášení Europskupiny nelze považovat za společné rozhodnutí Komise a ECB. Podle Soudního dvora EU rovněž nelze mít za to, že přijetí právního rámce nezbytného pro restrukturalizaci bank kyperskými orgány bylo uloženo na základě domnělého společného rozhodnutí Komise a ECB, které nabylo konkrétní formy v prohlášení Euroskupiny. Tyto žaloby byly proto zamítnuty jako nepřípustné.

Žalující strany v druhém souboru žalob^[95] usilovaly o náhradu za ztráty údajně způsobené tím, že do kyperského memoranda byly včleněny odstavce týkající se restrukturalizace kyperských bank, nebo o zrušení těchto sporných odstavců. Soudní dvůr EU zrušil usnesení Tribunálu o nepřípustnosti s tím, že údajně protiprávní jednání orgánů EU, a to i v právním rámci daném Smlouvou o zřízení Evropského mechanismu stability („Smlouva o ESM“), může v souladu s čl. 340 odst. 2 a 3 Smlouvy o fungování Evropské unie teoreticky zakládat odpovědnost Evropské unie. Tento nález vycházel z povinnosti Evropské komise podporovat obecný zájem EU a dohlížet na uplatňování práva EU, stanovené čl.17 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii, a její povinnosti v souladu s čl. 13 odst.3 a 4 Smlouvy o ESM zajistit, aby každé memorandum o porozumění uzavřené Evropským mechanismem stability bylo slučitelné s právem EU. Podle Soudního dvora EU byla podstatná skutečnost, že s ohledem na cíl obecného zájmu sledovaný Evropskou unií – tedy cíl zajistit finanční stabilitu bankovního systému v eurozóně – nepředstavovala opatření k řešení krize uvedená v kyperském memorandu neúnosný a nepřiměřený zásah do práva na vlastnictví odvolávajících se stran. Nelze tudíž dovozovat, že se Evropská komise podílela na porušení práva na vlastnictví odvolatelů, když vložení sporného odstavce do kyperského memoranda povolila. Soudní dvůr EU proto požadavky na náhradu zamítl jako právně neopodstatněné.

V červenci 2016 Tribunál Soudního dvora EU rozhodl ve prospěch ECB ve sporu o zrušení a náhradu škody, který se týkal některých rozhodnutí Rady guvernérů, jež se vztahovala na poskytnutí nouzové pomoci v oblasti likvidity (ELA) řeckým bankám ze strany Bank of Greece. Ve věci T-368/15 žalující strana tvrdila, že napadená rozhodnutí o ELA byla protiprávní a jejich „nevyhnutelným důsledkem“ bylo dočasné uzavření bank a zavedení kontrol kapitálu řeckými orgány v létě roku 2015, což ji způsobilo „závažnou a nenahraditelnou újmu“. V případě žádosti o zrušení Tribunál shledal, že požadavek bezprostředního dotčení žalující strany napadenými rozhodnutími o ELA zjevně nebyl naplněn, a žádost proto zamítl jako nepřípustnou. Tribunál se zejména domníval, že zachováním maximální výše ELA v rámci napadených rozhodnutí tato rozhodnutí žádným způsobem zavedení daných opatření (tj. kontrol kapitálu) řeckým orgánům neukládala, a ty tak měly možnost přijmout jiná opatření než tato. Požadavek na náhradu škody Tribunál rovněž zamítl jako nepřípustnou.

V květnu 2016 rozhodl Tribunál ve věci odvolání podaného 150 pracovníky ECB (věc T-129/14 P) proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu ve věci F-15/10 týkající se penzijní reformy ECB. Po reformě probíhající zhruba dva roky zastavila ECB v květnu 2009 svůj tehdejší penzijní plán, který fungoval jako hybridní systém, a zavedla nový, který se skládá z plánu definovaných požitků jako prvního pilíře a plánu definovaných příspěvků jako druhého pilíře. Do nového penzijního plánu ECB se penzijní práva načítají všem pracovníkům po dobu výkonu služby od 1. června 2009, včetně těch, kteří nastoupili do zaměstnání před datem nebo k datu, kdy reforma vstoupila v platnost, a to s jedinou výjimkou týkající se pracovníků, jimž bylo 31. května 2009 mezi 60 a 65 lety a na jejichž uplynulou a budoucí službu se stále vztahoval starý penzijní plán ECB. Odvolání podané 150 pracovníky mělo výhrady k několika bodům prvoinstančního rozsudku v osmi žalobních důvodech. Ve svém rozsudku o odvolání potvrdil Tribunál rozsudek Soudu pro veřejnou službu a všech těchto osm důvodů odmítl v jejich úplnosti, čímž opět plně potvrdil zákonnost penzijní reformy ECB. Pokud jde o postup při zavádění reformy, Tribunál přijal stanovisko, že ECB neporušila zásady zákonnosti a právní jistoty. Potvrdil, že o změnách penzijních pravidel bylo rozhodnuto v souladu s pravidly vztahujícími se na pravomoci a postupy. Co se týče věcných otázek, byla v rámci rozsudku vypracována hloubková analýza charakteru penzijních práv. Tribunál dospěl k závěru, že penzijní práva nejsou součástí pojmu „odměna za práci“ ve smyslu směrnice č. 91/533^[96]. Nejsou proto nehmotnou součástí pracovní smlouvy, a ECB je tudíž oprávněna reformovat penzijní plán bez souhlasu svých pracovníků. Pokud jde o nabyté právo odejít do důchodu ve věku 60 let, aniž by došlo ke snížení dávek, jehož se žalující strany dovolávaly, Tribunál připomněl, že podle zavedené judikatury si pracovník nemůže nárokovat nabyté právo, pokud skutečnosti toto právo zakládající nenastaly před novelizací ustanovení. Tribunál navíc konstatoval, že nabytá práva pracovníků, jimž bylo v době vstupu reformy v platnost 60 let, nebyla reformou dotčena vzhledem k přechodnému režimu, se kterým ECB v rámci reformního balíčku počítala.

Stanoviska ECB a případy neplnění povinnosti konzultovat ECB

Čl. 127 odst. 4 a čl. 282 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie („Smlouva“) vyžaduje, aby ECB byla konzultována ke všem navrhovaným právním předpisům EU nebo návrhům vnitrostátních právních předpisů spadajících do oblasti působnosti ECB.^[97] Veškerá stanoviska ECB jsou zveřejňována na jejích internetových stránkách. Stanoviska ECB k navrhovaným předpisům EU jsou zveřejňována také v Úředním věstníku Evropské unie.

ECB v roce 2016 přijala 8 stanovisek k navrhovaným právním předpisům EU a 53 stanovisek k návrhům vnitrostátních právních předpisů spadajících do oblasti působnosti ECB.

Na úrovni EU se nejdůležitější stanoviska^[98] přijatá ECB vztahovala k evropskému rámci pro jednoduchou, transparentní a standardizovanou sekuritizaci a změny v nařízení o kapitálových požadavcích (CON/2016/11), k jednotnému zastoupení eurozóny v Mezinárodním měnovém fondu (CON/2016/22) a ke vzniku evropského systému pojištění vkladů (CON/2016/26).

Mnohé konzultace ze strany vnitrostátních orgánů se týkaly právních předpisů, které se vztahují k bankovkám a mincím^[99], dozoru nad platebními schématy^[100], systému pro zaknihované cenné papíry^[101], závazné požadavky na úhrady a inkasa^[102] a předcházení praní peněz a financování terorismu^[103].

ECB přijala stanoviska týkající se národních centrálních bank (NCB) ohledně např. požadavků na audit vztahující se na NCB^[104], vykazovací povinnosti NCB vůči národnímu parlamentu^[105], fungování rozhodovacího orgánu NCB^[106], omezení výše odměn vedoucích pracovníků NCB^[107], nabytí subjektu provádějícího měnově politické operace v nejvzdálenějších oblastech a zámořských územích do vlastnictví NCB^[108], operací prováděných NCB v rámci ELA^[109], úkolů NCB v oblasti řešení krize^[110], úlohy NCB ve vztahu k systému pojištění vkladů^[111], dohledu NCB nad poskytováním platebních služeb^[112], organizací zabývajících se převodem vlastnických práv k nemovitostem^[113] a dohod o spotřebitelském úvěru^[114], provozu centrálních registrů úvěrů a registrů bankovních účtů ze strany NCB^[115], sběru finanční statistiky prováděném NCB^[116], úlohy NCB v posuzování hospodářské soutěže na trhu s hypotečními úvěry^[117], příspěvků NCB do fondu MMF^[118], úlohy NCB při vykazování odvodu z pojistného^[119], nástrojů měnové politiky NCB mimo eurozónu,^[120] vyloučení práv na započtení pohledávek, které jsou u centrálních bank ESCB^[121] a emisí pamětních bankovek ze strany NCB^[122].

ECB přijala stanoviska k různým aspektům týkajících se činnosti finančních institucí^[123] ohledně např. insolvenční hierarchie věřitelů úvěrových institucí^[124], uplatnění zavedení limitů pro pohyblivé úrokové sazby z hypotečních úvěrů^[125], úročení spořicích vkladových účtů^[126], požadavků na umořování hypoték^[127], náhrady některých kurzových rozpětí účtovaných v případě úvěrů vázaných na cizí měnu^[128], restrukturalizace úvěrů v cizích měnách^[129], reformy družstevních bank^[130], omezení pro nabývání nemovitého majetku nebo základního kapitálu úvěrovými institucemi^[131], jmenování členů dozorčích rad bank^[132], ukazatelů payment-to-income a loan-to-value^[133], záručního systému pro sekuritizace nesplácených úvěrů^[134], zavedení daně pro určité finanční instituce^[135], fungování centrálních registrů úvěrů^[136] a fungování vnitrostátních systémů pojištění vkladů^[137].

ECB rovněž přijala stanovisko k úloze zástupce vnitrostátního orgánu finančního dohledu v Radě dohledu ECB^[138].

Bylo zaznamenáno 8 případů nesplnění povinnosti konzultovat návrh vnitrostátního právního předpisu s ECB, přičemž některé případy byly považovány za zřejmé a závažné^[139].

ECB nebyla konzultována italským ministerstvem hospodářství a financí v otázce nařízení s mocí zákona o naléhavých opatřeních k ochraně úspor v bankovním sektoru, zaměřeného na vytvoření právního rámce pro poskytování mimořádné veřejné finanční podpory italským bankám. ECB nebyla konzultována řeckým ministerstvem financí v otázce zákona o elektronických platbách.

Maďarské Ministerstvo národního hospodářství nekonzultovalo s ECB novelu zákona o vnitrostátních společenstvech^[140], který vyvolává obavy ohledně možného porušení nezávislosti centrální banky.

Případy Řecka, Maďarska a Itálie jsou považovány za zřejmé a závažné a také opakující se případy nesplnění povinnosti konzultovat ECB.

Vývoj právního rámce v oblasti jednotného mechanismu dohledu:

ECB přijala několik právních nástrojů týkajících se plnění jejích úkolů v oblasti dohledu, jež byly zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie a na internetových stránkách ECB. Seznam právních nástrojů týkajících se bankovního dohledu, které byly přijaty v roce 2016, je uveden ve výroční zprávě ECB o činnosti dohledu za rok 2016.

Dodržování zákazu měnového financování a zvýhodněného přístupu

Podle článku 271 písm. d) Smlouvy o fungování Evropské unie je ECB pověřena úkolem sledovat dodržování zákazů plynoucích z článků 101 a 124 Smlouvy a nařízení rady (ES) č. 3603/93 a 3604/93 ze strany národních centrálních bank členských zemí (NCB) a ECB. Článek 123 zakazuje ECB a NCB poskytovat vládám a institucím či orgánům EU možnost přečerpání zůstatku bankovních účtů nebo jakýkoli jiný typ úvěru, stejně jako nakupovat na primárním trhu dluhové nástroje emitované těmito institucemi. Článek 124 zakazuje jakékoli opatření, které by nebylo založeno na obezřetném posouzení a které by umožňovalo zvýhodněný přístup vlád a institucí a orgánů EU k finančním institucím. Evropská komise souběžně s Radou guvernérů monitoruje, jak členské státy výše uvedená ustanovení dodržují.

ECB také sleduje, jak centrální banky v EU nakupují na sekundárních trzích dluhové nástroje emitované domácím veřejným sektorem, veřejným sektorem jiných členských států a institucemi a orgány EU. V souladu s body odůvodnění nařízení Rady (ES) č. 3603/93 nesmí být akvizice dluhových nástrojů veřejného sektoru na sekundárním trhu využita k obcházení cíle článku 123 Smlouvy. Takové nákupy by se neměly stát formou nepřímého měnového financování veřejného sektoru.

Kontrola dodržování zákazů v roce 2016 potvrdila, že ustanovení článku 123 a 124 Smlouvy a souvisejících nařízení Rady byla všeobecně dodržována.

Kontrola ukázala, že ne všechny národní centrální banky EU měly v roce 2016 systém úročení vkladů veřejného sektoru, který plně dodržoval horní meze pro úročení. Konkrétně by některé národní centrální banky měly zajistit, aby úročení vkladů veřejného sektoru nepřekročilo horní mez, i když je záporná.

ECB vyhodnotila založení a financování společnosti pro správu aktiv MARK Zrt. ze strany Magyar Nemzeti Bank jako porušení zákazu měnového financování, které je třeba napravit.

V květnu 2016 Magyar Nemzeti Bank poskytla tříměsíční překlenovací likviditní facilitu maďarskému systému pro odškodnění investorů Karrendezesi Alap. ECB vyhodnotila, že tato operace je potenciálně v rozporu se zákazem měnového financování, jelikož existovaly jiné možnosti, jak poskytnout tomuto systému krátkodobé financování, které by nevedly k finanční účasti Magyar Nemzeti Bank. Tento případ by neměl sloužit jako precedent.

V návaznosti na obavy vyjádřené ve Výroční zprávě ECB za rok 2014 a 2015 ECB nadále sledovala několik programů spuštěných Magyar Nemzeti Bank v roce 2014 a 2015. Tyto programy se netýkaly měnové politiky a byly potenciálně v rozporu se zákazem měnového financování v tom smyslu, že by bylo možné chápat je tak, že Magyar Nemzeti Bank přebírá úkoly státu nebo poskytuje státu finanční výhody. Mezi tyto programy patřily investice Magyar Nemzeti Bank do nemovitostí, program na zvýšení finanční gramotnosti, který probíhal prostřednictvím sítě šesti nadací a investiční strategie těchto nadací, převedení zaměstnanců původně zaměstnávaných maďarským orgánem dohledu do centrální banky, program nákupů maďarských uměleckých děl a předmětů kulturního dědictví a program motivující banky k nákupu způsobilých cenných papírů, především státních dluhopisů. Vzhledem k jejich množství, rozsahu a velikosti bude ECB tyto operace nadále bedlivě sledovat, aby bylo zajištěno, že nedojde k porušení zákazu měnového financování a zvýhodněného přístupu. Magyar Nemzeti Bank by měla také zajistit, aby se prostředky centrální banky, které svěřila své síti nadací, nepoužívaly přímo ani nepřímo k financování státu. ECB bude také nadále sledovat účast Magyar Nemzeti Bank na budapešťské burze, jelikož její nákup většinového podílu na budapešťské burze v listopadu 2015 lze stále vnímat jako problém z hlediska měnového financování.

Irská centrální banka v průběhu roku 2016 snížila aktiva spojená s IBRC, a to především prostřednictvím prodeje dlouhodobých dluhopisů s pohyblivou úrokovou sazbou, což je nezbytný krok směřující k tomu, aby se zcela zbavila těchto aktiv. K dalšímu zmírnění vážných obav týkajících se měnového financování by však přispěl ambicióznější plán prodejů.

Mezinárodní a evropské vztahy

Evropské vztahy

V roce 2016 vedla ECB úzký dialog s evropskými institucemi a fóry, především s Evropským parlamentem, Evropskou radou, Radou ECOFIN, Euroskupinou a Evropskou komisí. V průběhu roku byly podniknuty další kroky k dokončení bankovní unie a k pokračujícímu ozdravení finančního sektoru v eurozóně. Hospodářská situace v eurozóně a makroekonomický ozdravný program pro Řecko také ovlivňovaly program zasedání Euroskupiny a Rady ECOFIN, kterých se účastnili prezident ECB i další členové Výkonné rady. K tématům projednávaným na zasedání Evropské rady, jichž se zúčastnil prezident ECB, patřila potřeba ucelené strategie fiskálních, finančních a strukturálních politik směřující k posílení oživení v Evropě.

Dokončení evropské hospodářské a měnové unie

V souladu s plánem přijatým v roce 2015 v rámci tzv. zprávy pěti předsedů s názvem „Dokončení evropské hospodářské a měnové unie“ pokračovala práce směřující k dokončení hospodářské a měnové unie (HMU).

Vytváření bankovní unie pokročilo díky realizaci směrnice o ozdravných postupech a řešení krize a směrnice o systémech pojištění vkladů. ECB rovněž v průběhu roku nadále prosazovala rozhodné kroky k dokončení bankovní unie, zvláště na odborných jednáních usilujících o vytvoření důvěryhodného společného mechanismu jištění pro Jednotný fond pro řešení krizí a zavedení evropského systému pojištění vkladů. Vedle bankovní unie může odolnost evropského finančního systému potenciálně zvýšit i unie kapitálových trhů, která umožní lepší přeshraniční sdílení rizik a rozšíří a usnadní přístup k financím.

V oblasti správy ekonomických záležitostí začala fungovat Evropská fiskální rada. Do budoucna by měl být posílen její mandát a institucionální nezávislost, aby mohla hrát významnou roli při zvyšování transparentnosti a zlepšování dodržování fiskálních pravidel.^[141] Rada EU vydala 20. září 2016 pro země eurozóny doporučení týkající se zřízení vnitrostátních rad pro produktivitu. Rady pro produktivitu by podle očekávání měly přinést nový impulz pro zavádění strukturálních reforem v zemích eurozóny. Efektivita rad bude záviset nejen na očekávané vysoké úrovni odborných znalostí jejich členů, ale i na jejich naprosté nezávislosti. Rady pro produktivitu by měly při své práci zajistit dostatečné zohlednění evropského rozměru tím, že budou podporovat sdílení nejlepší praxe mezi členskými státy a klást důraz na dimenzi eurozóny při posuzování a řešení otázek produktivity na úrovni členských států.

ECB také pravidelně zdůrazňuje potřebu důsledného a důkladného uplatňování ustanovení stávajícího rámce správy ekonomických záležitostí, kde dosud nebylo dosaženo uspokojivého pokroku. Dokládá to například jen částečná realizace doporučení vydaných Evropskou komisí pro jednotlivé země (viz také část 1.6 kapitoly 1) a neplnění požadavků Paktu stability a růstu.

Předpokladem vytvoření nezbytné důvěry mezi členskými státy, která by umožnila další prohloubení HMU, je úplné dodržování rozpočtových pravidel a účinnější koordinace hospodářských politik. ECB zdůrazňuje význam větší sdílené svrchovanosti ve střednědobém a dlouhodobém výhledu, například prostřednictvím lepší správy, která přesune důraz ze systému pravidel na instituce^[142].

Evropa současně čelí i výzvám mimo hospodářskou sféru, zejména v oblasti migrace a bezpečnosti. Aby se s těmito problémy dokázala vypořádat udržitelným způsobem, potřebuje silnou ekonomiku. Dokončení HMU proto představuje zásadní snahu o posílení celé Evropy. Eurosystém je připraven tuto práci podpořit.

Plnění povinností v oblasti demokratické odpovědnosti

ECB je nezávislá instituce, která využívá dostupné nástroje v rámci svého mandátu zcela nezávisle. Protipólem této nezávislosti je odpovědnost a Smlouva o fungování Evropské unie stanoví, že ECB je primárně odpovědná Evropskému parlamentu coby orgánu složenému ze zvolených zástupců občanů EU.

V roce 2016 se prezident ECB zúčastnil čtyř pravidelných slyšení Výboru pro hospodářské a měnové záležitosti Evropského parlamentu.^[143] Během těchto slyšení se poslanci Evropského parlamentu soustředili především na měnovou politiku ECB, politiky finančního sektoru, makroekonomické ozdravné programy a reformu správy eurozóny (viz graf 36).

ECB se v roce 2016 rozhodla poprvé zveřejnit svou reakci na informace a náměty poskytnuté Evropským parlamentem v usnesení k výroční zprávě ECB z minulého roku, a to v návaznosti na návrh Evropského parlamentu, uvedený v tomto usnesení, usilující o zvýšení odpovědnosti ECB.^[144] Dříve byla europoslancům zpětná vazba ECB předávána pouze společně s výroční zprávou.

ECB plní své povinnosti v oblasti odpovědnosti také prostřednictvím pravidelných zpráv a odpovědí na písemné dotazy europoslanců. Prezident ECB v roce 2016 dopisy s takovými dotazy obdržel a odpovědi na ně byly zveřejněny na internetových stránkách ECB.^[145] Většina dotazů se týkala provádění mimořádných opatření měnové politiky ECB, ekonomického výhledu a makroekonomických ozdravných programů.

Stejně jako v minulosti přispěla ECB do diskusí Evropského parlamentu a Rady EU ohledně legislativních návrhů spadajících do její kompetence. Mimo téma odpovědnosti se jiní zástupci ECB účastnili veřejných jednání v rámci Výboru pro hospodářské a měnové záležitosti, při nichž probíhaly odborné diskuse o otázkách týkajících se oblastí činnosti a úkolů ECB.

Jak Evropskému parlamentu, tak Radě EU se ECB zodpovídá také ze své činnosti v oblasti bankovního dohledu.^[146] Podrobnější informace jsou uvedeny ve výroční zprávě ECB o činnosti dohledu za rok 2016.

Mezinárodní vztahy

V podmínkách složitého mezinárodního prostředí se ECB účastnila diskusí mezinárodních fór, shromažďovala informace a komunikovala na téma své vlastní politiky a posilovala tak vztahy s hlavními mezinárodními partnery. Tato činnost byla obzvlášť důležitá v roce, kdy instituce provádějící měnovou politiku na celém světě nadále podporovaly začínající hospodářské oživení.

G20

V období pokračujícího pomalého oživení světové ekonomické aktivity se Čína v pozici země předsedající G20 zaměřila na posilování světového růstu a podařilo se jí vyzdvihnout význam strukturálních reforem doplňujících fiskální a měnovou politiku při úsilí o dosažení tohoto cíle. Předsednictví G20 rovněž rozšířilo diskusi o hybatelích růstu, mezi něž byly doplněny inovace a digitalizace. Skupina G20 také zavedla další opatření, která by měla umožnit lepší srovnávací hodnocení strukturálních reforem v rámci „vylepšeného programu strukturálních reforem“. Vzhledem k posilování protiglobalizačních nálad se G20 více věnovala tématu nerovnosti a inkluzivnosti a rovněž podporovala utváření spravedlivějšího světového daňového prostředí, kde se nově zaměřila na skutečné vlastnictví a na to, jak postupovat při jednání s nespolupracujícími daňovými jurisdikcemi. Ministři financí a guvernéři centrálních bank zemí skupiny G20, jejichž jednání se účastnil i prezident ECB, se zavázali, že spolu budou intenzivně konzultovat otázky týkající se devizových trhů a zdrží se veškerých forem protekcionismu v oblastech obchodu a investiční politiky. Vzhledem k nedávným teroristickým útokům se také zintenzivnila snaha o řešení financování terorismu. Bylo podpořeno dokončení hlavních bodů finančního regulatorního rámce s důrazem na včasnou, úplnou a konzistentní implementaci dojednaného programu reforem pro finanční sektor. Na summitu v Chang-čou vedoucí představitelé zemí skupiny G20 také vyslovili podporu činnostem prováděným v oblasti propagace zeleného financování a v kontextu diskusí o mezinárodní finanční architektuře podpořili posouzení možnosti širšího využívání zvláštních práv čerpání (SDR), rozšíření členství v Pařížském klubu a propagaci úlohy nových i stávajících multilaterálních rozvojových bank.

Hospodářskopolitické otázky týkající se MMF a mezinárodní finanční architektury

ECB dále podporovala společné evropské pozice v diskusích na půdě Mezinárodního měnového fondu (MMF) týkajících se politik realizovaných MMF a mezinárodní finanční architektury obecně. Pokud jde o řízení MMF, dalekosáhlá reforma kvót a řízení dohodnutá v roce 2010 nabyla na začátku roku 2016 účinnosti poté, co ji ratifikovala požadovaná většina členů MMF. Díky tomu bylo více než 6 % členských kvót přerozděleno dynamicky se rozvíjejícím trhům a rozvojovým zemím, což lépe odráží jejich vzrůstající význam ve světové ekonomice. V rámci tohoto reformního balíčku se vyspělé evropské země zavázaly snížit své celkové zastoupení ve Výkonné radě o dvě křesla.

ECB zastává názor, že MMF by měl být silnou institucí založenou na členských kvótách a vybavenou dostatečnými zdroji, která bude mít v mezinárodním měnovém systému ústřední místo a bude významně přispívat ke globální hospodářské a finanční stabilitě. S podporou členských států EU se v roce 2016 celkový objem zdrojů MMF ve formě kvót zdvojnásobil na 477 mld. SDR. Členové MMF, mezi nimiž byla i řada členských států EU, se také zavázali poskytnout cca 260 mld. SDR pro zachování přístupu MMF k bilaterálním půjčkám v posíleném rámci správy bilaterálních půjček. Harmonogram diskusí o 15. všeobecné revizi kvót byl upraven tak, aby byla revize dokončena nejpozději do výročních zasedání v roce 2019.

Protože je zásadní, aby úvěrová politika MMF odpovídala potřebám jeho členů, posoudil Fond adekvátnost globální finanční záchranné sítě, zejména jejího krytí, dostupnosti a nákladů na poskytování nástrojů pro předcházení krizím a jejich řešení.

V návaznosti na krize v některých zemích eurozóny a související ozdravné programy EU a MMF, které byly pro tyto země přijaty, vydal Nezávislý hodnotící úřad MMF (IEO) komplexní zprávu o úloze Fondu při těchto krizích a o jeho zapojení do programů finanční pomoci pro Řecko, Irsko a Portugalsko. Zpráva se zaměřila převážně na rozhodovací proces MMF, obsahovala však i úvahy o hospodářských otázkách, např. o příčinách krize a povaze a vhodnosti hospodářskopolitických podmínek programů.

Technická spolupráce

ECB rozšířila technickou spolupráci s centrálními bankami mimo Evropskou unii, aby podporovala řádnou praxi centrálního bankovnictví a přispívala tak ke globální měnové a finanční stabilitě. Úsilí vyvíjené v oblasti spolupráce odráží skutečnost, že ECB zaujímá ve světové ekonomice postavení přední centrální banky. ECB pokračovala ve spolupráci s centrálními bankami v rozvíjejících se ekonomikách zemí G20 (např. v Indii a Turecku) s cílem sdílet technické znalosti a nejlepší praxi. V roce 2016 byla podepsána nová dohoda o spolupráci s brazilskou centrální bankou, jež má být základem pro intenzivnější spolupráci zaměřenou na hlavní témata centrálního bankovnictví, např. na měnovou politiku, finanční stabilitu a bankovní dohled. Díky větší spolupráci s mezinárodními a regionálními organizacemi se posílilo působení ECB v Latinské Americe, Asii a Africe.

ECB nadále spolupracovala s centrálními bankami v zemích s vyhlídkou na vstup do Evropské unie, zejména prostřednictvím série regionálních seminářů. Akce věnované konkrétním tématům se zaměřily na institucionální překážky související s přistoupením k EU, na makroobezřetnostní i mikrooobezřetnostní dohled a na nezávislost centrální banky jakožto klíčový prvek pro správné řízení ekonomických záležitostí. Technická spolupráce s centrálními bankami v kandidátských zemích a potenciálních kandidátských zemích EU probíhá udržováním těsných vztahů s národními centrálními bankami EU a doplňuje pravidelné monitorování a analýzu hospodářského a finančního vývoje v těchto zemích a měnověpolitický dialog s jejich centrálními bankami.

Externí komunikace

Vysvětlujeme politiku ECB evropským občanům

Otevřená a transparentní komunikace podporuje účinnost opatření centrální banky. Jejím prostřednictvím může banka průběžně informovat veřejnost i finanční trhy o svých cílech a úkolech, odůvodňovat své kroky a tím směrovat jejich očekávání. Otevřená komunikace má v ECB dlouhou tradici a v roce 2016 se dále zlepšovala, především v oblasti dalšího rozvoje komunikace s veřejností a digitální komunikace.

Komunikace s veřejností

ECB v roce 2016 dále rozvíjela své iniciativy zaměřené na komunikaci s veřejností, jejichž cílem je zlepšit porozumění opatření a rozhodnutí ECB a vybudovat tak větší důvěru ze strany občanů eurozóny.

ECB přijala ve Frankfurtu 522 skupin návštěvníků a přivítala více než 15 000 zahraničních návštěvníků z 35 zemí. Návštěvníkům byly nabídnuty obecné prezentace i cílené prezentace umožňující interakci s experty ECB. Během prohlídek s průvodcem mohli navštívit novou budovu ECB a výstavy věnované umění a euru. V červenci 2016 začala ECB také každou první sobotu v měsíci otvírat své brány místním obyvatelům, přičemž ve druhé polovině roku ji přišlo navštívit více než 3 000 osob.

Mladším občanům eurozóny vysvětlovala ECB své úkoly v rámci šestého ročníku soutěže Generation €uro Students’ Award. Především prostřednictvím této soutěže, jejímž cílem je zvýšit jejich povědomí o měnové politice a ECB, banka pracuje se studenty ve věku 16–19 let a jejich učiteli. Studenti se účastní hry, v níž přijímají měnověpolitická rozhodnutí na základě své analýzy hospodářské a měnové situace v eurozóně.

ECB se zaměřila také na mladší věkové skupiny. Dne 3. října 2016 ECB přivítala 230 dětí ve věku 8–10 let s jejich rodinami na druhém dnu otevřených dveří oblíbeného německého televizního pořadu pro děti „Die Sendung mit der Maus“. Program zahrnoval prohlídky s průvodcem, prezentace, workshopy o úloze a funkci ECB a o eurobankovkách a euromincích, naučné hry a několik výstav.

Komunikace s veřejností probíhala i mimo Frankfurt. ECB se například společně s irskou centrální bankou zúčastnila Národního mistrovství Irska v orbě 2016, největší venkovní výstavy a zemědělského veletrhu v Evropě.

Větší digitalizace

ECB také dále posílila svou digitální komunikaci, aby se přizpůsobila současnému způsobu konzumace zpravodajství.

Z hlediska obsahu se ECB snažila o to, aby byla přístupnější široké veřejnosti: kvůli lepší srozumitelnosti svá rozhodnutí podávala jednoduchým jazykem a využívala digitální komunikační kanály, jejichž prostřednictvím vysvětlovala jinak poměrně odborné pojmy. Jedním z příkladů tohoto přístupu je část internetových stránek ECB nazvaná „ECB vysvětluje“, která je k dispozici v mnoha jazycích EU. Důraz na digitální obsah doprovází také intenzivnější použití infografiky.

Z technického hlediska ECB dále modernizovala své internetové stránky. Internetové stránky ECB i Evropské rady pro systémová rizika získaly plně responzivní design, díky čemuž si je možné internetové stránky i důležité publikace prohlížet optimálně bez ohledu na zvolené zařízení. Vedle toho ECB vyhověla zvýšené poptávce po internetových přenosech událostí ve vysoké kvalitě.

Zapojení banky do sociálních médií se dále zvýšilo. Účet ECB na Twitteru nyní sleduje více než 360 000 uživatelů. Jeho prostřednictvím ECB upozorňuje na publikace a hlavní myšlenky z projevů. V prosinci 2016 ECB uspořádala první živě vysílanou debatu na Twitteru, během níž Benoît Cœuré odpovídal na otázky veřejnosti s hashtagem #askECB, který umožnil přímou interakci v reálném čase. ECB navíc používá YouTube ke zveřejňování videí a Flickr pro fotografie. ECB má také účet na LinkedIn, který sleduje na 43 000 občanů.

Přílohy

Institucionální rámec

Rozhodovací orgány a způsob řízení v ECB

Eurosystém a Evropský systém centrálních bank (ESCB) jsou řízeny rozhodovacími orgány ECB: Radou guvernérů a Výkonnou radou. Jako třetí rozhodovací orgán ECB, který bude fungovat, dokud budou existovat členské státy EU, které dosud nezavedly euro, byla zřízena Generální rada. Činnost rozhodovacích orgánů je upravena Smlouvou o fungování Evropské unie, statutem ESCB a příslušnými jednacími řády.^[149] Rozhodování v rámci Eurosystému a ESCB je centralizované. Avšak ze strategického i provozního hlediska se ECB a národní centrální banky zemí eurozóny podílejí na plnění společných cílů Eurosystému, přičemž dodržují zásadu decentralizace podle statutu ESCB.

V souvislosti s úkoly ECB týkajícími se bankovního dohledu přijímá Rada guvernérů právní akty ustavující obecný rámec, v němž jsou přijímána rozhodnutí v oblasti dohledu, a v rámci postupu neuplatnění námitek schvaluje návrhy rozhodnutí v oblasti dohledu zpracovaná Radou dohledu.^[150] Podrobnější informace o dohledové funkci ECB lze nalézt ve Výroční zprávě ECB o činnosti dohledu za rok 2016.

Rada guvernérů

Rada guvernérů je hlavním rozhodovacím orgánem ECB. Skládá se z členů Výkonné rady ECB a guvernérů národních centrálních bank zemí eurozóny. Hlasovací práva členů Rady guvernérů rotují podle zvláštního systému, který je k dispozici na internetových stránkách ECB.

Rada guvernérů zasedá zpravidla dvakrát měsíčně v budově ECB v německém Frankfurtu nad Mohanem. V roce 2016 se uskutečnilo celkem 23 zasedání. Zasedání věnovaná měnové politice jsou pořádána každých šest týdnů. Záznamy z těchto měnověpolitických zasedání jsou zveřejňovány, obvykle s čtyřměsíčním odstupem. Během ostatních zasedání se Rada guvernérů zabývá především záležitostmi souvisejícími s jinými úkoly a závazky ECB a Eurosystému. K oddělení měnověpolitických a jiných úkolů ECB od povinností v oblasti dohledu se konají samostatná zasedání Rady guvernérů k dohledovým otázkám.

Rada guvernérů může také rozhodovat v písemném řízení. V roce 2016 bylo vedeno více než 1 400 písemných řízení, z čehož se ve více než 1 000 případech jednalo o rozhodování pomocí postupu neuplatnění námitek.

Rada guvernérů

Mario Draghi prezident ECB

Vítor Constâncio viceprezident ECB

Josef Bonnici guvernér, Central Bank of Malta (do 30. června 2016)

Benoît Cœuré člen Výkonné rady ECB

Carlos Costa guvernér, Banco de Portugal

Chrystalla Georghadjiová guvernérka, Central Bank of Cyprus

Ardo Hansson guvernér, Eesti Pank

Boštjan Jazbec guvernér, Banka Slovenije

Klaas Knot prezident, De Nederlandsche Bank

Philip Lane guvernér, Banc Ceannais na hÉireann / Central Bank of Ireland

Sabine Lautenschlägerová členka Výkonné rady ECB

Erkki Liikanen guvernér, Suomen Pankki – Finlands Bank

Luis M. Linde guvernér, Banco de España

Jozef Makúch guvernér, Národná banka Slovenska

Yves Mersch člen Výkonné rady ECB

Ewald Nowotny guvernér, Oesterreichische Nationalbank

Peter Praet člen Výkonné rady ECB

Gaston Reinesch guvernér, Banque centrale du Luxembourg

Ilmārs Rimšēvičs guvernér, Latvijas Banka

Jan Smets guvernér, Nationale Bank van België /  Banque Nationale de Belgique

Yannis Stournaras guvernér, Bank of Greece

Vitas Vasiliauskas předseda Rady, Lietuvos bankas

Mario Vella guvernér, Central Bank of Malta (od 1. července 2016)

François Villeroy de Galhau guvernér, Banque de France

Ignazio Visco guvernér, Banca d’Italia

Jens Weidmann prezident, Deutsche Bundesbank

Přední řada (zleva doprava): Yannis Stournaras, Carlos Costa, Ewald Nowotny, Vítor Constâncio, Mario Draghi, Sabine Lautenschlägerová, Benoît Cœuré, Chrystalla Georghadjiová, Philip R. Lane, Yves Mersch

Prostřední řada (zleva doprava): Ilmārs Rimšēvičs, François Villeroy de Galhau, Jens Weidmann, Erkki Liikanen, Jozef Makúch, Ignazio Visco

Zadní řada (zleva doprava): Gaston Reinesch, Boštjan Jazbec, Ardo Hansson, Klaas Knot, Jan Smets, Peter Praet, Vitas Vasiliauskas

Poznámka: Luis M. Linde a Mario Vella nebyli při fotografování přítomni.

Výkonná rada

Výkonná rada se skládá z prezidenta a viceprezidenta ECB a čtyř dalších členů, jejichž jmenování schvaluje Evropská rada kvalifikovanou většinou po konzultacích s Evropským parlamentem a ECB. Výkonná rada odpovídá za přípravu zasedání Rady guvernérů, provádění měnové politiky v eurozóně na základě obecných zásad a rozhodnutí přijatých Radou guvernérů a řízení každodenního chodu ECB.

Výkonná rada

Mario Draghi prezident ECB

Vítor Constâncio viceprezident ECB

Benoît Cœuré člen Výkonné rady ECB

Sabine Lautenschlägerová členka Výkonné rady ECB

Yves Mersch člen Výkonné rady ECB

Peter Praet člen Výkonné rady ECB

Přední řada (zleva doprava): Sabine Lautenschlägerová, Mario Draghi, Vítor Constâncio

Zadní řada (zleva doprava): Yves Mersch, Peter Praet, Benoît Cœuré

Generální rada

Generální rada je složena z prezidenta a viceprezidenta ECB a guvernérů národních centrálních bank všech 28 členských států EU. Generální rada přispívá mimo jiné k poradní funkci ECB, shromažďování statistických informací, stanovení pravidel potřebných pro standardizaci účtování a vykazování operací národních centrálních bank, přijímání opatření týkajících se vytvoření klíče pro upisování základního kapitálu ECB jiných než těch stanovených Smlouvou a přijetí pracovního řádu pro zaměstnance ECB.

Generální rada

Mario Draghi prezident ECB

Vítor Constâncio viceprezident ECB

Marek Belka prezident, Narodowy Bank Polski (do 20. června 2016)

Josef Bonnici guvernér, Central Bank of Malta (do 30. června 2016)

Mark Carney guvernér, Bank of England

Carlos Costa guvernér, Banco de Portugal

Chrystalla Georghadjiová guvernérka, Central Bank of Cyprus

Adam Glapiński prezident, Narodowy Bank Polski (od 21. června 2016)

Ardo Hansson guvernér, Eesti Pank

Stefan Ingves guvernér, Sveriges Riksbank

Mugur Constantin Isărescu guvernér, Banca Naţională a României

Boštjan Jazbec guvernér, Banka Slovenije

Klaas Knot prezident, De Nederlandsche Bank

Philip Lane guvernér, Banc Ceannais na hÉireann / Central Bank of Ireland

Erkki Liikanen guvernér, Suomen Pankki – Finlands Bank

Luis M. Linde guvernér, Banco de España

Jozef Makúch guvernér, Národná banka Slovenska

György Matolcsy guvernér, Magyar Nemzeti Bank

Ewald Nowotny guvernér, Oesterreichische Nationalbank

Dimitar Radev guvernér, Българска народна банка (Bulharská národní banka)

Gaston Reinesch guvernér, Banque centrale du Luxembourg

Ilmārs Rimšēvičs guvernér, Latvijas Banka

Lars Rohde guvernér, Danmarks Nationalbank

Jiří Rusnok guvernér, Česká národní banka (od 1. července 2016)

Miroslav Singer guvernér, Česká národní banka (do 30. června 2016)

Jan Smets guvernér, Nationale Bank van België / Banque Nationale de Belgique

Yannis Stournaras guvernér, Bank of Greece

Vitas Vasiliauskas předseda Rady, Lietuvos bankas

Mario Vella guvernér, Central Bank of Malta (od 1. července 2016)

François Villeroy de Galhau guvernér, Banque de France

Ignazio Visco guvernér, Banca d’Italia

Boris Vujčić guvernér, Hrvatska narodna banka

Jens Weidmann prezident, Deutsche Bundesbank

Přední řada (zleva doprava): Yannis Stournaras, Carlos Costa, Ewald Nowotny, Vítor Constâncio, Mario Draghi, Mark Carney, Chrystalla Georghadjiová, Philip R. Lane

Prostřední řada (zleva doprava): Ilmārs Rimšēvičs, François Villeroy de Galhau, Jens Weidmann, Erkki Liikanen, Ignazio Visco

Zadní řada (zleva doprava): Gaston Reinesch, Boštjan Jazbec, Lars Rohde, Ardo Hansson, Klaas Knot, Jan Smets, Jozef Makúch, Vitas Vasiliauskas, Dimitar Radev

Poznámka: Adam Glapiński, Stefan Ingves, Mugur Constantin Isărescu, Luis M. Linde, György Matolcsy, Jiří Rusnok, Boris Vujčić a Mario Vella nebyli při fotografování přítomni.

Správa a řízení

Vedle rozhodovacích orgánů zahrnuje řídící struktura ECB Výbor pro audit a Etický výbor a celou řadu dalších vnějších a vnitřních kontrolních mechanismů. Doplňuje ji etický rámec, rozhodnutí ECB^[151] o podmínkách vyšetřování podvodů a pravidla týkající se přístupu k dokumentům ECB. Po ustavení jednotného mechanismu dohledu (SSM) se význam správy a řízení pro ECB ještě zvýšil.

Výbor pro audit

Výbor pro audit je nápomocen Radě guvernérů tím, že poskytuje poradenství a stanoviska týkající se (i) integrity finančních informací, (ii) dohledu nad interní kontrolou, (iii) souladu s platnými právními předpisy a kodexy chování a (iv) výkonu funkcí auditu. Informace o jeho mandátu jsou k dispozici na internetových stránkách ECB. Předsedou výboru pro audit je Erkki Liikanen a v roce 2016 byli dalšími čtyřmi členy Vítor Constâncio, Josef Bonnici^[152], Patrick Honohan a Ewald Nowotny.

Etický výbor

Etický výbor poskytuje poradenství a doporučení k etickým otázkám členům Rady guvernérů, Výkonné rady a Rady dohledu s cílem zajistit, aby různé kodexy chování orgánů, které se podílejí na rozhodovacích procesech ECB, byly používány odpovídajícím a konzistentním způsobem. Informace o jeho mandátu jsou k dispozici na internetových stránkách ECB. Předsedou Etického výboru je Jean-Claude Trichet a jeho dalšími externími členy jsou Patrick Honohan^[153] a Klaus Liebscher.

Vnější a vnitřní kontrolní mechanismy

Vnější kontrolní mechanismy

Statut ESCB stanoví dva externí kontrolní mechanismy, a to externího auditora, jenž je jmenován na principu rotace na pětileté období a jehož úkolem je ověřovat roční účetní závěrku ECB, a Evropský účetní dvůr, který prověřuje efektivitu řízení ECB.

Vnitřní kontrolní mechanismy

V ECB je zaveden systém tří vrstev vnitřních kontrolních mechanismů sestávající z (i) řídicích kontrolních mechanismů, (ii) několika funkcí dohledu nad riziky a compliance a (iii) zajištění nezávislého auditu.

Struktura vnitřní kontroly ECB vychází z funkčního přístupu, v jehož rámci každá organizační složka (sekce, odbor, ředitelství či generální ředitelství) má primární odpovědnost za řízení svých rizik i za účinnost a efektivitu své činnosti.

Funkce dohledu zahrnují monitorovací mechanismy a účinné postupy k dosažení patřičné kontroly finančního a operačního rizika i reputačního rizika a rizika chování. Tyto kontrolní funkce druhé úrovně vykonávají vnitřní útvary ECB (jako např. útvar pro rozpočet a kontrolu, útvary řízení operačních a finančních rizik, útvar kontroly kvality bankovního dohledu či útvar pro compliance) a/nebo – v případě potřeby – výbory Eurosystému/ESCB (např. Výbor pro organizační rozvoj, Výbor pro řízení rizik nebo Rozpočtový výbor).

Kromě toho provádí útvar ECB pro vnitřní audit, který je přímo podřízen Výkonné radě, kontroly v souladu s Chartou auditu ECB, a to nezávisle na struktuře vnitřních kontrolních mechanismů a sledování rizik v ECB. Činnost interního auditu ECB je v souladu s Mezinárodními standardy pro profesní praxi interního auditu, které vypracoval Institut interních auditorů. Výbor interních auditorů, který se skládá z odborníků interního auditu z ECB, národních centrálních bank a vnitrostátních příslušných orgánů, navíc pomáhá Eurosystému/ESCB a SSM při plnění jejich cílů.

Etický rámec ECB

Etický rámec ECB zahrnuje Kodex chování členů Rady guvernérů, Doplňkový kodex etických kritérií pro členy Výkonné rady, Kodex chování členů Rady dohledu a pravidla pro zaměstnance ECB. Etický rámec stanoví etická pravidla a hlavní zásady pro zajištění vysoké míry důvěryhodnosti, profesionality, efektivnosti a transparentnosti při plnění úkolů ECB. Patří do něj mimo jiné podrobná ustanovení upravující předcházení potenciálním střetům zájmů a jejich řízení, omezení, vykazovací povinnosti a sledování soukromých finanční transakcí, pravidla pro karanténu související s následnou zaměstnaneckou činností a podrobná pravidla týkající se vnějších činností a vztahů s vnějšími stranami.

Opatření proti podvodnému jednání a praní špinavých peněz

V roce 1999 Evropský parlament a Rada EU schválily nařízení^[154] umožňující mimo jiné vnitřní vyšetřování Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) při podezření z podvodného jednání v orgánech, institucích, úřadech a agenturách EU. V roce 2004 Rada guvernérů schválila právní rámec o podmínkách vyšetřování prováděného v ECB Evropským úřadem pro boj proti podvodům v souvislosti s prevencí podvodného jednání, korupce a dalších nezákonných činností, který v roce 2016 revidovala.^[155] V roce 2007 navíc ECB vytvořila vnitřní systémy zaměřené proti legalizaci výnosů z trestné činnosti (AML) a financování terorismu (CTF). Rámec AML/CTF je doplněn o systém interních hlášení, jehož cílem je zajistit systematický sběr všech relevantních informací a jejich řádné sdělení Výkonné radě.

Přístup k dokumentům ECB

Rozhodnutí ECB o přístupu veřejnosti k dokumentům ECB^[156] je v souladu s cíli a normami jiných institucí a orgánů EU v oblasti přístupu veřejnosti k jejich dokumentům. Toto rozhodnutí zvyšuje transparentnost a zároveň zohledňuje nezávislost ECB a národních centrálních bank a zajišťuje zachování služebního tajemství v některých záležitostech specifických pro plnění úkolů ECB. V souvislosti s novými úkoly ECB v oblasti bankovního dohledu výrazně vzrostl počet žádostí občanů a vnitrostátních orgánů o přístup k dokumentům a jejich složitost.

V únoru 2016 ECB začala v rámci svého závazku transparentnosti a veřejné odpovědnosti zveřejňovat kalendáře schůzek každého člena Výkonné rady a předsedkyně Rady dohledu s odstupem tří měsíců.

Kancelář pro compliance, správu a řízení

Kancelář pro compliance, správu a řízení (CGO), která je přímo odpovědná prezidentovi ECB, pomáhá Výkonné radě při ochraně integrity a dobrého jména ECB, prosazuje etické normy jednání a posiluje odpovědnost a transparentnost ECB. Ve snaze zvýšit celkovou konzistentnost a efektivitu rámce správy a řízení ECB navíc CGO zajišťuje sekretariát pro výbor pro audit a etický výbor ECB a slouží jako styčné místo pro evropského veřejného ochránce práv a OLAF.

Výbory Eurosystému/ESCB

Výbory Eurosystému/ESCB nadále významným způsobem pomáhaly rozhodovacím orgánům ECB při plnění jejich úkolů. Na žádost Rady guvernérů a Výkonné rady poskytují tyto výbory expertizy v oblasti svých kompetencí a usnadňují tak rozhodovací proces. Členství ve výborech je obvykle omezeno na zaměstnance centrálních bank Eurosystému. Pokud se však projednává problematika spadající do kompetence Generální rady, účastní se zasedání výborů i národní centrální banky členských států, které dosud nezavedly euro. Některé výbory se navíc scházejí ve složení SSM (tj. jeden člen z centrální banky a jeden člen z příslušného orgánu dohledu za každý zúčastněný členský stát), pokud poskytují podporu ECB v záležitostech týkajících se obezřetnostního dohledu nad úvěrovými institucemi. V případě potřeby mohou být k účasti na zasedání výborů přizváni i zástupci dalších kompetentních orgánů.

Existují ještě další dva výbory. Rozpočtový výbor spolupracuje s Radou guvernérů v záležitostech, které souvisejí s rozpočtem ECB. Výbor pro lidské zdroje je fórum pro výměnu zkušeností, odborných znalostí a informací mezi centrálními bankami Eurosystému/ESCB v oblasti řízení lidských zdrojů.

Vývoj v oblasti organizace a lidských zdrojů

Lidské zdroje ECB

V lednu 2016 byl jmenován nový vrchní ředitel pro oblast služeb. Tato nová pozice byla vytvořena s cílem podpořit dobré analytické a provozní výsledky, zlepšit efektivitu organizace a podpořit spolupráci s ostatními odděleními tak, aby fungovala napříč ECB. Kromě toho zahrnují povinnosti vrchního ředitele pro oblast služeb také administrativu a informační systémy a dále jako prioritu vytváří holistické strategické plánovací procesy, které dále zlepšují spolupráci mezi jednotlivými organizačními složkami.

Vytvoření nové organizační složky v dubnu 2016, která zabezpečuje veškeré záležitosti týkající se financí, umožnilo restrukturalizovanému oddělení lidských zdrojů zaměřit se plně na poskytování špičkových služeb v oblasti lidských zdrojů tak, aby zaměstnanci ECB mohli rozvíjet svůj potenciál v rámci moderní a pružné organizační struktury. Prioritou je získávání a udržení talentovaných zaměstnanců a řízení jejich výkonu. Kromě toho se služby lidských zdrojů ECB zaměřují na zajištění zdraví a spokojenosti všech zaměstnanců ECB.

V roce 2016 byly vytvořeny základy jednak pro zlepšení strategických vztahů s funkčními složkami, která má posílit řízení lidských zdrojů v ECB, tak i pro promítání požadavků organizačních složek do potřeb strategie v oblasti lidských zdrojů.

Dalšími důležitými prioritami pro rok 2016 bylo posílení schopnosti banky v oblasti řízení talentů a v oblasti rozvoje řídící práce a podpora kultury vynikajících výkonů i z hlediska profesní etiky a dlouhodobé udržitelnosti organizace. Zvláštní pozornost byla věnována rozvoji programu Leadership Growth Programme, který bude postupně realizován během let 2017 a 2018, implementaci programu „zdravé vedení“ a podpoře nedávno vytvořené kanceláře ECB pro compliance, správu a řízení při přípravě povinného školení o etice.

Dále byla v oblasti lidských zdrojů realizována řada iniciativ zaměřených na posílení funkce dohledu nad evropskými bankami. To zahrnovalo další strategický rozvoj metodiky jednotného mechanismu dohledu (SSM) pro školení dohledových pracovníků (zúčastnilo se 1 900 osob), 28 školicích akcí zaměřených na budování týmů s cílem rozvíjet mezinárodní spolupráci v rámci společných týmů dohledu a úspěšnou integraci první skupiny 33 mladých absolventů vybraných do programu školení o evropském bankovnictví a dohledu, kteří úspěšně dokončili úvodní školení, hlavní školicí kurz a pracovní stáž u vnitrostátních příslušných orgánů.

V roce 2016 pokračovala ECB v posilování genderové různorodosti, zejména na vedoucích pozicích. Na konci roku 2016 dosáhla ECB 27% zastoupení žen v manažerských pozicích a 18% zastoupení na vyšších manažerských pozicích. Nyní chce ECB dosáhnout svých předběžných a konečných cílů pro roky 2017 a 2019 (viz obrázek 3). Od zavedení genderových cílů v červnu roku 2013 a speciálního akčního plánu se téma genderové diverzity, jejímž cílem je rozpoznávat, rozvíjet a podporovat talentované ženy, stalo vysokou prioritou ECB. Kromě toho ECB v roce 2016 zavedla další opatření pro diverzitu, např. ve formě podpory ze strany člena výkonné rady Benoîta Cœurého a vrchního ředitele pro oblast služeb, dne otevřených dveří pro talentované ženy se zaměřením na studentky univerzit nebo vytvoření Programu pro diverzitu v ESCB a SSM.

Kromě genderových otázek se ECB zaměřuje i na další prvky diverzity s cílem vytvořit inkluzivní pracovní kulturu založenou na sdílené odpovědnosti podporovatelů, ambasadorů diverzity v ECB, generálního ředitelství pro lidské zdroje, široké manažerské komunity a existujících programů pro diverzitu, např. Female Network, Rainbow Network nebo ECB Ethnic and Cultural Group.

Ke 31. prosinci 2016 měla ECB 2 898,5 schválených pracovních pozic přepočtených na plný úvazek (oproti 2 650 na konci roku 2015). Počet zaměstnanců ECB přepočtený na plný úvazek tak dosáhl 3 171 (oproti 2 871 ke 31. prosinci 2015).^[157] V roce 2016 nabídla ECB celkem 208 nových smluv na dobu určitou (smlouvy sjednané ze své podstaty pouze na dobu určitou nebo s možností změny na dobu neurčitou). Během roku bylo dále uzavřeno 304 krátkodobých smluv a řada prodloužení některých smluv k pokrytí absence zaměstnanců, která trvala méně než jeden rok. V průběhu roku 2016 ECB nadále nabízela krátkodobé smlouvy na dobu do 36 měsíců zaměstnancům národních centrálních bank a mezinárodních organizací. K 31. prosinci 2016 pracovalo v ECB v rámci nejrůznějších stáží 250 zaměstnanců z národních centrálních bank a mezinárodních organizací, což bylo o 11 % více než na konci roku 2015. V září 2016 ECB uvítala 14 účastníků jedenáctého programu pro absolventy vysokých škol a ke 31. prosinci 2016 měla ECB 320 stážistů (o 17 % více než v roce 2015). ECB rovněž nabídla pět studijních pobytů v rámci programu Wim Duisenberg Research Fellowship, který je určen pro přední ekonomy, a šest studijních pobytů pro mladé výzkumné pracovníky v rámci programu Lamfalussy Fellowship.

Přestože v roce 2016 odešlo 56 zaměstnanců se smlouvou na dobu určitou, a to z důvodu výpovědi nebo odchodu do důchodu (v roce 2015 to bylo 53), a v průběhu roku dále vypršela platnost 317 krátkodobých smluv, počet zaměstnanců banky mírně vzrostl.

Roční účetní závěrka

http://www.ecb.europa.eu/pub/pdf/annrep/ar2016annualaccounts_cs.pdf

Konsolidovaná rozvaha Eurosystému k 31. prosinci 2016

https://www.ecb.europa.eu/pub/pdf/other/eurosystembalancesheet2016.cs.pdf

Statistická příloha (pouze v anglickém jazyce)

https://www.ecb.europa.eu/pub/pdf/annrep/ar2016/EN_AR16_STATISTICAL_ANNEX.pdf

Seznam použitých zkratek

Země

V souladu se zvyklostmi EU jsou v této zprávě členské státy EU uváděny v abecedním pořadí podle názvů zemí v jejich jazycích.

Ostatní

Symboly používané v tabulkách

„-“ údaje neexistují / údaje nelze aplikovat

„.“ údaje dosud nejsou dostupné